Reklama
 
Blog | Jiří Bryan

911 (už v červenci)

4:55. Asi jsem vzhůru proto, abych splnil svou nepsanou povinnost a vytvořil další z nesouvislých zápisů o „událostech“ posledních dní. No tak jo.

Píše mi Daniel, že jsem nepřeložil titulek Keropudas Hospital. Má pravdu. Musel bych zjišťovat, co znamená Keropudas, a do toho se mi valně nechce. Možná to ale ví Daniel, napadá mne. Že bych se ho teda zkusil zeptat? Za pokus člověk nic nedá.

Cestou z Jeseníku se dozvídám o existenci MUDr. Nývlta. Funguje mimo oficiální systém zdravotní péče (čili ne na pokladnu). Za vstupní vyšetření bere prý 2.000,- korun českých, za každé další po tisícce. Drahé zahraniční přípravky (ženšen) nahrazuje levnějšími domácími (hlíva) s obdobnými účinky. Kromě těla má léčit i duši (či jak se dnes vžilo říkat – psychiku.)

V Jeseníku jsem se konečně dostal i do lázní. Zdá se, že moje 2.000,- jim tam příliš nechybějí. Na recepci jsem nechal dopis, prý ho předají vedení. V dopisu předkládám svoji představu řešení našeho sporu, v němž jde (jak jinak) o peníze. A o princip. Být vedením lázní, přistoupím na svůj návrh, aby už měla dušička pokoj. Jenomže nejsem vedením lázní. Tak uvidíme. Za sebe dělám, co mohu. A za dušičku?

Reklama

Těžko říct. Do neplánované konstelace jsem si postavil Kačenku, sebe, Majdu a Paca. Dovedlo nás to znovu až k babičce Božence, co umřela dřív jak děda Jula a na rakovinu. To jsem chodil ještě na základku a ukázalo se, že si s tou smrtí nevím rady. Babičku jsem měl rád (nebo jsem si to alespoň myslel). A najednou jsem necítil ani zármutek. Bylo mi to divné. A nechal jsem to tak.

V sobotu ráno (před konstelacemi) bylo mi po těle hrozně. To už je vlastně pravidlo. Ozývala se páteř, průdušky, kolena i ochablé svaly. V neděli ráno (po konstelacích) se víc jak tělo hlásily emoce a nebylo to dvakrát příjemné. Pomohlo několikanásobné dospávání a dosnívání. Výrazně. Vynikající latté z kavárny hlavní budovy lázeňského molochu mne pak nakoplo tak, že jsem si střihnul jedno původně nezamýšlené kolečko po lesní kolonádě.

Potěšilo mne, že chystá se rekonstrukce chátrající taneční kavárny a dopřál jsem si i krátkou sluneční lázeň s výhledem na Křížový vrch. Sluníčko se tomu všemu od srdce smálo. Až se za břicho popadalo. (Chvíli před tím, před infocentrem, mne málem přejelo děvče na Segwayi, ale dopadlo to dobře pro nás pro oba i pro Segway. Tak jsem si pak ještě vymáchal nožky v unikátním balneoparku, vybudovaném za milióny z všelijakých fondů. Padla mu za oběť i stanoviště pro poněkud esoterické cvičení, vycházející z principů tzv. dru-jógy, ve spodní části areálu. Zmizela během hektické výstavby kdesi v lázeňském zákulisí a na své původní místo se již nevrátila. Což mne stále dost mrzí.)

Neděli jsme si s Kačenkou protáhli do pondělí (ozval se opravář, že LG má problém zařadit náš modul, takže ještě pár dní budeme bez pračky) a vyrazili do Mejta na Tyršovu plovárnu. Založenou v roce 1933. Jestli nekecám. Důchodci (včetně těch invalidních) tam mají vstup o pět korun levnější než dospělí nedůchodci. Člověka důchodce to asi moc nevytrhne. Jednou za léto to ale určitě přežije.

Kujebákům prý není ta plovárna dost dobrá, my nechápeme, co víc by ještě chtěli. Až na pestřejší pivní lístek, teda. Ten naopak obohatili v lázních o Priessnitzovo konopné pivo z Novopackého pivovaru. Nevím, jak by se na to tvářil samotný Čeněk resp. Vincenc. Asi dost rozpačitě. Já si však jednu butylku za 35,- Kč dovezl domů a včera večer mi šla k duhu. (Studila, ale hřála.)

Zvládli jsme pak ještě asi půlku japonského filmu Taste of Tea a já se při něm dusil piškotama z domácí čokoládové zmrzliny. Nadrobila jich tam (na moji žádost) nějak moc, Kačenka. Ale nevzdal jsem to. (Film, ani zmrzlinu.) Je možné, že Japonci točí i nějaké normální příběhy, třeba o tom, jak vytrhnout velrybě stoličku, ale ty se k nám asi nedostanou. Já si tenhle dokoukám, Kačenka prý už ani za nic. I šli jsme spat.

A dnes ráno budil jsem se do podivného snu o místní (školní) literární soutěži na téma největší zářijová historická událost. Byla to součást jakési trilogie, ale ty dvě další části už jsem zapomněl. Rozhodl jsem se, že se přihlásím a napíšu něco o 9/11. Jenom tak z voleje a z hlavy. Že mi to do ní stále neleze. Jak to, že jsou takové věci vůbec možné. A stále se v dějinách opakují. Asi jsme (my lidi jako celek) dost nepoučitelní.

Ještě nás čeká srpen.

P.S. 18 jamek plovárenského mini-golfu jsem dal za 51 (Kačenka za 67). Měřitelný výsledek.