A já si dnes zakázal psát, takže můj dnešní (resp. včerejší) blog měl původně vypadat nějak takhle:
………………………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………………….
……………………………………….atd. Víceméně ve stejném duchu i schematu. Jak se však dalo čekat, zákaz jsem co? (přestoupil, porušil, nedodržel) nakonec nerespektoval. I proto, že už je večer a tak nehrozí, že se snad zapíšu, nestihnu vlak do Oustí a svoji srpnovou kontrolu u psychiatra. Další je na pořadí až v říjnu. Víc než o svoje (poměrně povzbuzující) zážitky z dnešní (středeční) pirátské jízdy do Oustí a zpět (ano, stále poněkud dětinsky trucuju) se ale dnes resp. včera chci podělit o jeden malý prázdninový objev, který jsme učinili spolu s Matýskem, a který jistě učinilo již mnoho jiných Matýsků a Matýsek před námi.
Protože je však náš první, samostatný a na dlouhou dobu zřejmě také poslední, lajsnu si to. Došlo k němu během naší pirátské jízdy do Prahy na předvolání k posudkové komisi (zasvěcený čtenář již ví, že moderní lékařskou posudkovou komisi tvoří jeden lékař a zapisující úředník), kterou jsme si krátili četbou výše zmíněného titulu. Tu jízdu. Teď ještě převést ho do řeči symbolů. Ten objev. Tak moment, Matýsku, bude mi to chvilku trvat, ale čtenář to ani nezaznamená. (Já si to ovšem změřím a připomenu.)
Takže asi takhle: (pro n = celé kladné číslo platí, že) n2 = (n – 1) + n + (n – 1) 2 (6 minut, ale to proto, že v openoffice poprvé hledám horní index a nevěřím si, jak jinak)
Zjednodušit dá se to na: n2 = 2n – 1 + (n – 1)2 (to už šlo podstatně rychleji; do záporných čísel se raději nepouštím, tam jsou lvi!)
Teď ještě jestli je to dobře zapsané. A pravda. To už nechám na laskavém posouzení čtenáře.
Pro ty, kdo z matematických vzorců mívají mžitky před očima a při pokusu o jejich dešifraci je (podobně jako mne) obcházejí mdloby, převedu ještě do kostrbaté češtiny:
Umocníme-li jakékoli celé kladné číslo na druhou (tj. násobíme-li je sebou samým), výsledek se rovná součtu daného čísla, čísla o jedničku menšího (neboli dvojnásobku daného čísla zmenšeného o jedna) a druhé mocniny téhož čísla o jedničku menšího. Jeden příklad za všechny: 5 x 5 = 25; což je také 4 + 5 (9) + 4 x 4 (16); tj. 9 + 16 = 25. (Ověřeno do 14 x 14; pak už jsme toho nechali.)
K čemu to je? Nevím. Ale mám(e) z toho (ještě teď, oba) radost. Po dlouhé době (a možná i poprvé v životě) čirou a nefalšovanou radost z jednoho drobného vlastního objevu v hájemství čísel. Takovou, co nám během mé povinné školní docházky (z dosud neobjasněných důvodů) dopřána nebyla. Teď ještě, jestli nám ji někdo v komentáři nezkazí?
Jo a to čestné pionýrské jsem dal Českým drahám. Že jim ty jízdenky zaplatím, jen co mi ČSSZ obnoví vyplácení důchodu. Tedy, při nejbližší vhodné příležitosti. Hnedky se k pokladně nepoženu. Zatím jsem dlužen jednu Prahu a dvakrát zpáteční Oustí. Ani jednou jsem nejel jen pro své potěšení. Omlouvá mne to? Nevím, nicméně na můj udavačský mail, ve kterém napráskal jsem sám sebe, vedení Českých drah dosud nereagovalo. Možná nedošel na místo určení, možná jim to ani nestojí za to.
A mne napadá už jen: co všechno si ještě do svých devíti let stihla zapsat malá Marjory?
(jo, foto v přehledu článků tentokrát Patýsek, z oustecké síně umění)