Je o mistrovi a žáku, ten příběh.
„Vám je hej, mistře,“ povídá jednoho dne žák. Poměrně pilný a učenlivý. Ale i kdyby byl spíše lenivý a do hlavy učení mu moc nelezlo, na příběhu samotném by to nic podstatného nezměnilo.
„Proč myslíš?“ ptá se mistr.
„Vám je hej, mistře,“ povídá žák. „Jak vás tak celé dny pozoruju, zdraví vám slouží jako žádnému z nás.“
„Ale nemysli si,“ odvětí mistr. „I já mám svoji nemoc, kterou musím snášet.“
„Jakže? Vy a nemoc? Nevěřím!“ nevěří žák svému mistrovi.
„Dobrá,“ dí mistr. „Přenesu malou část své nemoci na tento dveřní rám, pak snad uvěříš.“
Mistr se dotkne dveřního rámu a ten se začne kroutit a praskat. Žákovi to ale nestačí.
„Dobrá,“ rozhodne se mistr. „Přenesu nepatrnou část své nemoci na tebe.“
Dotkne se žáka a ten se v křečích zhroutí na zem.
Konec příběhu.