Píše mi přítel „na telefonu“. Abychom si to tedy trochu ujasnili, nejprve stručně z recenze knihy Indián – Zpráva o archetypu: Archetyp Indiána je souhrn schopností našeho bytostného vnitřního já, které jsou většinou umlčeny naší západní civilizací, více např. zde. Nebo:
přírodní bytost v nás či část naší duše bytostně spjatá s přírodou. Ta část, kterou oživil v sobě ze západních učenců svého času např. J.W. Goethe, ze současníků pak třeba S.H. Buhner, (zkouším to říci po svém). V křesťanských chrámech (asi) reprezentovaná tváří zeleného muže, (chce se mi ještě dodat). Toho muže, co už mnoho let „nedá spát“ třeba panu Vokolkovi. (viz či slyš)
Soudím, že sám jsem se s tímto archetypem (v podobě pravého Indiána) dosud nesetkal. Setkal jsem se s Indiánem z masa a kostí.. a toto setkání vyvrcholilo mou druhou nucenou hospitalizací v psychiatrické léčebně. Ke svému údivu jsem přitom v sobě objevil až „archetypického bílého muže“ – kreténa, co má mnohem blíž k Santerovi než k Samu Hawkinsovi či Old Shatterhandovi.
Setkání s archetypem Indiána je totiž podle Pjéra La Šé’ze konfrontací se skutečností, že před ním nic skrýt nedokážeme, protože rovina jeho bytí je skutečně vnitřní a jako rentgen přirozeně proniká strnulostí vnějškové roviny našich „slupek“. Dokážeme-li (my, násilně zcivilizovaní) tuto vnější i vnitřní konfrontaci snést a ustát, máme snad ještě naději na další vývoj.
Vždyť, jak poznamenává autor Zprávy, první vyhlazovací tábory nezačal budovat Stalin nebo Hitler. Byli to dobyvatelé Západu se svými „rezervacemi“, vyhrazenými původním obyvatelům severoamerického kontinentu. Od tohoto činu se (jak mi napovědělo zmíněné osobní setkání s černonožským šamanem Pablo Russelem) nelze distancovat ulpěním na konejšivém sentimentu u nás tak oblíbených mayovek.
Povzbuzeni můžeme být snad tím, že se v našem společenství již objevují jedinci s tímto archetypem konfrontovaní. Zneklidňovat nás může to, že jako společnost těmto jedincům v jejich nesnadném zápolení nepomáháme, ba naopak. Neuvědomujeme si dosud plně, že Evropané se k Indiánům chovali stejně, jak byli zvyklí zacházet s Bytostným aspektem svého nitra – zlomit jeho sílu a dostat ho pod kontrolu. Autor Zprávy nabízí paralelu zničení etruské kultury Římany.
Etruská kultura byla vůči mladší a tvrdě se emancipující Římské republice v otcovském vztahu. U Etrusků lze přitom usuzovat na harmonické a vyvážené duchovní společenství, kde rovnocennost muže a ženy nebyla jen deklarována, nýbrž tvořila základní součást společenské reality. … Jejich společenské uspořádání a systém vládnutí svědčí o tom, že měli smysl pro rozpoznání přirozené – tedy Přírodou a duchem dané – hierarchie. …
Křesťané, jako kulturní následovníci árijského Říma se zachovali stejně krutě vůči Indiánské kultuře, ačkoli zřetelně mohli být těmi dospělejšími.
Jak se zdá, nedokážeme se chovat správně k „dětem“, ale ani k „rodičům“. To, zda jsme zůstali doma za pecí (na starém kontinentu), nebo odjeli osidlovat a dobývat Nový svět, přitom v našem vnitřním (křesťanskou civilizací upraveném) nastavení zřejmě nehraje hlavní roli.
Uveďme si proto na závěr tohoto doplňkového bločku hlavní rozporné příklady v chování a bytí Rudocha a Bělocha, opět z knížky Indián:
Dané slovo je pro Indiána zákonem a nelze je nijak zrušit. Je myšleno tak, jak je řečeno – bez jakýchkoli postranních úmyslů. Svoboda a čest, láska a rodina jsou pro Indiána nejvyššími hodnotami. Odmítá přílišné pohodlí. Není materiální. Ví (!), že tento svět je světem stínů – má jen pomocný charakter a nelze na něm ulpívat. To mu však na druhé straně nebrání, aby hluboce miloval matku Zemi.
Naše technická civilizace je naproti tomu personifikací lpění. Měřítkem úspěchu je hmotný prospěch. Indián kupříkladu po svých rodičích nic nedědil, aby nemohlo dojít k situaci, kdy by si snad mohl přát jejich smrt. Indiáni měli úctu i ke svým nepřátelům a myšlenka mocenské říše jim byla cizí. (Zde má autor na mysli zejména severoamerické Indiány.)
Závěrem už jen dodám, že pro mne osobně je Indián (prozatím a) především symbolem volnosti a nespoutanosti, či nespoutatelnosti. Nikoli zpovykanosti. A jeho přebarvování (očerňování) v našich očích spatřuji i v takové drobnosti, jakou je zdánlivě nevinný cukrářský výrobek – Indiánek.