Reklama
 
Blog | Jiří Bryan

Letem světem kulometem aneb zas tele graficky?

Spíš ne.. ne.. ne.. neodolatelné nutkání k rýmování je u mne (krom nespavosti, zvýšené mentální činnosti a tomu odpovídající únavě) i po několika letech alternativní léčby nadále jedním z projevů a spolehlivých indikátorů vrcholící manické fáze psychotické ataky. Stejně jako samoúčelná hra se slovy. Dalším, v podstatě stejně nevinným projevem téhož bývá i cosi jako prožitek umírání. Mám k tomu svoji přiměřeně švihlou hypothesu, té se však nyní věnovat nebudu. Jsem po večeři a po první přímé konfrontaci s nebohým zaměstnancem našich (snad stále ještě českých?) drah. Pojďme se z toho tedy vypsat:

 

Tentokrát bez STOP. „Kuk * stiham az tuten (vlak, pozn. autora)– takze v 18.20 v Chocni. Volala jsem, ale nebrals. (touž sem lehce pochrupával po dnešním vyčerpávajícím ousteckém extempore) Doufam, ze jsi OK. Potesilo by mne, kdybys me prozvonil v pripade, ze tomu tak je. Dick.“ (napsala mi dnes mamka asi tak v 16:47; není to sice moje mamka v tom biologickém slova smyslu, ale protože z pietních i praktických pohnutek užívám mobil po synkovi, zobrazuje se mi jako mamka; někdy v 17:45 jsem ji tedy prozvonil – krátce, aby mi to zas jako obvykle nezvedla – a pro jistotu poslal ještě uklidňující sms, že jsem OK a chystám si véču; a protože právě vchází do dveří – mamka – za chvíli zjistím, jak to zabralo. Zabralo.)

Dnes jel jsem totiž do Ústí natvrdo načerno a zdůvodnil si to tím, že měly včera na OSSZ fungovat počítače. (Nešel jim tam proud, takže úředníci/ce sice v práci byli/y, ale pracovat prakticky nemohli/y. A pozvali/y si mne na dnešek. Mám já doplácet na to, že něco někde nefunguje?) Tam projel jsem bez kontroly, cestou zpátky mne z poklidné a konejšivé atmosféry rajských ostrovů, kam jsem se právě v duchu odebral k odpočinku po alespoň částečně uspokojivém úředním jednání, vytrhla průvodčí s dotazem, zda někdo přistoupil.

Tentokrát (sorry, prudký záchvat kašle po 2. ouplně mrňavoučkém panáčku tequilly; zajíkám se, dávím a z nosu i z očí mi stříká voda; doma to nevadí, ale někde v restauraci bych asi znechutil posezení všem přítomným.. dám si ještě 3. – támhle letí – a uvidíme.. hopla! a prošla bez tření) tentokrát co? Aha, tentokrát jsem se ke svému přestupku přihlásil. Vyznělo to arogantněji, než jsem původně zamýšlel, neb sdělení, že jsem fakticky invalidní důchodce už 2. měsíc bez důchodu, jsem z rozpaků vynechal. Omezil jsem se na prohlášení, že jsem v Ústí nastoupil bez jízdenky, protože jsem tam byl včera na OSSZ a nešly jim počítače.

Paní průvodčí mi nabídla, abych jí dal občanku, že mi vypíše jízdenku s přirážkou. Na to jsem celkem logicky odvětil, že o žádnou jízdenku s přirážkou nestojím. Na to mne paní průvodčí upozornila, že České dráhy nejsou charita, což je mi po předběžné komunikaci s paní Obloukovou už jasné, a zeptala se mne, zda si tedy na příští stanici vystoupím. Vzhledem k tomu, že příští rychlíková stanice po Ústí bývá obvykle Choceň, jsem s tím souhlasil.

„Kam bychom přišli, kdyby to takhle dělal každý?“ položila mi paní průvodčí řečnickou otázku. Nevím, kam bychom přišli, nicméně odpověď, že za chvíli to možná bude muset dělat každý, jsem si neodpustil. I když stále ještě doufám, že nebude. Uvidíme, říkal slepý. A další rýmovačky si odpustím. Už bych se jen opakoval. (slepý, stepí, lepí – lepý, klepy Pepy, mezi sklepy – to funguje možná v Partičce, ale tam to musí člověk dávat z voleje a před publikem)

Podstatné je, že ani v srpnu se svého šaškovského platu nejspíš nedočkám. Měl jsem dát na svoje tušení a začít se pídit dřív.. což je i moje závěrečná rada všem potřebným i nepotřebným. Poslouchejte svůj vnitřní hlas, kdykoli se vám ozve, a nedejte se zviklat (vážně jsem právě napsal zvyklat – a to jsem si to chvíli rozmýšlel!) svými vnitřními námitkáři, chlácholily a potměšily. Ledaže by vám to pak stálo za to. Já mám teď aspoň o čem psát.

foto: chvíli po 2. panáčkovi. (z cyklu xicht)

 

dodatek – záznam předběžné komunikace s paní Obloukovou:

Dobrý den,

jsem ID s dg. schizoafektivní porucha, nyní již druhým měsícem bez důchodu, který mi ČSSZ bez sdělení důvodu zadržuje. V úterý 24.7. mám jet na pravidelnou kontrolu ke své psychiatričce z Chocně do Ústí n. Orlicí. Jak mi v tomto případě mohou ČD pomoci, vzhledem k tomu, že nemám na zaplacení jízdného? (Jiný pravidelný příjem než ID nemám, půjčovat si nechci a nebudu, o dávku sociální podpory budu žádat, ale pokud mi bude přiznána, nějakou dobu to potrvá.) Děkuji za odpověď. (Napsal jsem Českým drahám.)

Dobrý den,

bohužel, České dráhy Vám v tomto případě pomoci nemohou. Obraťte se prosím,

na Charitu České republiky. Zde Vám přikládám její internetové stránky:

 

http://www.charita.cz/cinnost-v-cr/sluzby/

 

S přáním hezkého dne

 

Miroslava Oblouková

Kontaktní centrum ČD, a.s. (Odpověděli mi z obratem z Českých drah.)

Reklama