Z výstavy Krištofa Kintery v pražské MK (kdo prošvihl, může si odskočit třeba sem, k panu Fischerovi) odnesl jsem si příjemný pocit. Už u pokladny potěšilo mne velice, že jako uznaný (a důchod dosud pobírající) ID platím vstupné ve výši 1,- Kč. K tomu ulovil jsem alespoň tři fota (dnes uplatnil jsem to kobercové) a jedno krátké video. Natočit je lépe už se mi nepovedlo, mobil vypověděl poslušnost. Rozepsal bych se (nedej Bože a rád) i víc, jenomže „musím“ (chci a budu) zas trochu „úřadovat“.
„Vážení manželé Bryanovi,“ píše nám pan Tomáš Holcner z pražského RIAPSu,
„reaguji na žádost, kterou jste zaslali do KC RIAPS ohledně výpisu z dokumentace Vašeho syna Benedikta Bryana. V žádosti blíže nespecifikujete důvody, pro které výpis z dokumentace požadujete. Z tohoto důvodu bude moje odpověď popisovat pravidla, podle kterých při sdělování informací postupujeme.
Není možné poskytovat informace z konzultace jiné osoby, pokud ta k tomu nedá písemný souhlas. Pokud dotyčný tento souhlas poskytnout nemůže, pak mají právo na informace příbuzní v přímé linii. I to se však děje prostřednictvím osobního kontaktu a s ověřením totožnosti těch osob, které mají zájem o poskytnutí informací o blízké osobě. Taková schůzka by se v KC RIAPS musela předem domluvit.
Pokud budete mít v dané věci nějaké další dotazy, je možné mne telefonicky kontaktovat na uvedeném čísle – ozve se zdravotní sestra, která Vás přepojí.
S pozdravem
Tomáš Holcner
Centrum sociálních služeb Praha
Ten dopis mi mírně pohne žlučí. (Jsem už takový žlučovitý pruďas. A je to asi 14 dní, co zdvihl jsem se s tou urgentní potřebou z naší manželské matrace, sesmolil ručně a (zá)chvatně stručnou žádost o zaslání zdravotní dokumentace našeho zesnulého syna, Kačenka ji připodepsala, někdo z nás dvou – abych nekecal – ji musel odeslat a.. zapomněl jsem na ni. Podací lístek připomněl mi ji (z peněženky) při našem (matýsek + ich) pátečním výletu do Prahy. To už jsem věděl, že máme na poště („..manželé Bryanovi..? kdo nám to může psát?“ kroutil jsem hlavou nad oznámením) uložený doporučený dopis, aniž by mi došlo, že bude asi z RIAPSu. Zasednu tedy (po jakéms takéms zpracování víkendových prožitků – a bylo jich mnoho – do komprimovanějšího tvaru) k pracovnímu stolu a rozšafně odťukávám:
„Vážený pane Holcnere,
děkujeme za Váš (reakční) dopis. Seznámit se s výpisem ze zdravotní dokumentace našeho syna Benedikta je především má momentální osobní potřeba, manželka se k ní sice připojuje, leč nikoli akutně. Jak správně uvádíte, nespecifikovali jsme blíže důvody, pro které výpis z dokumentace požadujeme. Jak to souvisí s obsahem Vaší odpovědi, nám ovšem uniká. Za Vaše sdělení, týkající se pravidel při poskytování informací nicméně děkujeme, i když z něj nevyplývá, kým byla stanovena. Pro tuto chvíli to není podstatné.
Sám za sebe ještě podotýkám, že na možnost seznámit se se zdravotní dokumentací našeho syna jsem se už jednou ptal (ještě před Vaším nástupem do funkce) při své poslední návštěvě RIAPSu. Dostal jsem tenkrát pouze neurčitou, vyhýbavou odpověď.. a celou věc jsem sám pro sebe odložil. Ptal jsem se tenkrát i na možnost osobního pohovoru s lékařkou, která se synem hovořila naposledy. Tehdy prý do RIAPSu ještě docházela. Nevím, zda dochází i nadále. Táži se tedy preventivně:
a) bylo by možné domluvit Vámi navrhovanou schůzku na dopoledne 26.5.2012, kdy budu mít zřejmě cestu do Prahy?
b) bylo by možné spojit ji i s osobním pohovorem s výše zmíněnou lékařkou? Pokud ne, bylo by možné domluvit jiný termín osobního setkání?
Děkuji a zdravím z Chocně
Jiří Bryan, otec
P.S. Je možné, že se pokusím spojit se s Vámi i telefonicky, jak navrhujete, ovšem z manželčina mobilu. Děkuji za pochopení.“
Při pročítání svého dopisu připadám si trochu jako debil, ale to se nedá nic dělat. Mohl bych zrušit ten „dementní“ (reakční) přípodotek v závorce a nejspíš to i udělám. Tady jej ponechám, co memento. Sám sobě na výstrahu.
(Při přenášení z PC do notebooku jsem dopis stejně ještě trochu přepsal, s „def.verzí“ ale nechci tu už unavovat. Rozhodně jsem s ní spokojenější.)
obr. v textu: Krištof Kintera, Resurekce (foto: matýsek)