Reklama
 
Blog | Jiří Bryan

Nad vodou

Voda se jmenuje Orlice a protéká městem. Město se jmenuje Brandýs a ve znaku má hrábě. Znáte lepšího města pro člověka, kterému tu a tam hrabe? Ich nicht. (Prozatím. I když mohl by to být Berlín.)  Výstava se jmenuje Nad vodou. Pořádají Galerie Behémót a Spolek Brandýs ve světě s Galerií Konzum. 

„…každá řeka je dobrá, každá je krásná, každá je svatá…každou jsme zničili, narovnali, svázali, zašpinili, zpřehradili, zaplavily splavy, zmořili – v tomhle jsme tu hovada strašná…a nikdo neřekne ani prd…“ (Mainer)

 

„Dobrý den.“ „Dobrý den. Copak tu děláte?“ „Sbíráme šípky.“ „Aha.“ „Tady máte jeden pro štěstí.“ „Děkuju.“ „Vy jste Kašpárek?“ „Ne, Kašpárek nejsem.“ „A jak vám máme říkat?“ „Jak chcete.“ „Třeba Šášula?“ „Třeba.“

Reklama

Vešli jsme. (A vešli jsme se.)  Pozdě, ale přece. Umělec už hrál hlavně bednám a ve výklenku číhal žralok. Ubránili jsme se a vydali se hledat nějaké občerstvení (minule bylo ve vstupní hale). 

Umělci mohou být expresivní. I oni se někdy musí bránit všelijakým běsům. Naštěstí mají tuby. Dojde-li olej, zaskočí Pikaa. Naraženy na hrábě připomenou vykotlané zuby stařen. Doma při editaci též ohavný dech starých draků. Ten ale nikdy jsme nepoznali.

Našli jsme občerstvení, vzali si kelímek s červeným vínem a oslovili jednoho z příčetných návštěvníků. Pak jsme vyfotili umělce a batoh, ale ten se nám někam zratil. Světlo nebo tma?  „Pokial je škaredá, tak je lepšia tma.“ (Paučo) 

Nebyli jsme jediní, kdo fotil. Ti druzí mají, na rozdíl od nás, foťáky. My máme BenQ. (Pořád to s ním moc neumíme.) Došli jsme si pro kelímek s bílým, když jsme v té dualitě, a..  Komenský nebo Descart? „To je holistické chápání světa nebo paradigma duality? Musí být oboji, podle me, vshechno je hodne pripojeni .  Ale nakonce,  vshechno je Konfucius: ..“ (Petrov) Tak ještě jednou.

Komenský nebo Descart?

Výchozí bod je stejný, ale je to jako kruh a čtverec. Dohromady to nejde. Takže… …a Orlice je Divoká a Tichá – to je dualita Brandýsa!“ (Pražan) Přijeli jsme skoro beze všeho (především bez světla), ale zůstali i na koncert. Koho by zajímaly názory umělců nevytrhané z kontextu, musel by do brandýské sokolovny. Je taky krásná (i když ne jako řeka), taková zámečkoidní.. a na balkon vede dechberoucí litinové točité schodiště.

(To jsme nefotili.)  Koho by zajímala kapela, co hrála, nech ať navlékne rubáš a mrkne třeba sem, do Balbínky. My zůstaneme normální a s vodou (protože už jsme skoro nad) se rozloučíme po pražansku a rybama. Z rádugy pstrugy.

A zbyly nám tu ještě dvě tečky. Nevíme odkud a nevíme kam, dokonce ani kudy. Ale to je u nás docela normální.

..