Naše známá na FB sdílela příběh hlídače parkoviště před londýnskou ZOO. Dvacet let chodil každé ráno do práce, usmíval se na řidiče a vybíral 2 libry za auto a 5 liber za autobus. Za sluníčka, pod mrakem, v dešti. Den co den. O své parkoviště staral se vzorně.
Po dvaceti letech poprvé nepřišel. Ze ZOO volali na městký úřad. Z úřadu napsali, že parkoviště spadá pod správu ZOO. V ZOO o tom nic nevěděli. A ten hlídač se už nikdy neukázal. Vybráno na klidný a spokojený podzim svého života měl totiž víc než dost.
http://www.youtube.com/watch?v=ck037QSseYk
Napsal jsem naší známé, že podobný nápad jsem měl (ještě za gymnaziálních studií) také. Nikdy jsem ho sice nerealizoval, ale napsal jsem o tom písničku. Konečně jsme nalezli vydatný zdroj příjmů, se jmenovala. Nikdy jsem ji ale nenahrál. Ono jich bylo víc, těch písniček, co jsem je nikdy nenahrál.
A vznesl jsem takovou řečnickou otázku. Neměl bych to konečně zkusit? Udělat? Když mám teď to nekonečné moře času? A ta naše známá mi napsala, ať nekecám o tom, co udělám, a koukám to dělat. Že prej ví o někom, kdo na to čeká. Já sice nevím o nikom, ale..
http://www.youtube.com/watch?v=r-nWg3Zi9Fc
..nakonec mi to nedalo a začal jsem vzpomínat, jak byl ten text. Melodii ta píseň nikdy moc neměla. Taková monotónní uspávačka to byla. A včera večer jsem si ho přepsal na pruh papíru, ten text. Na podobném pruhu už mám přepsanou svou „cover-verzi“ Janotova Tibetu.
Ráno mi došlo, že vynechal jsem ještě jednu sloku, tak jsem ji dolů přiškrábl. Teď ještě najít k tomu nějaké akordy, nám zbývá. A v mezičase se k nám znovu vetřel náš starý známý – shrbený lampář. Taky někdy z té doby. Že by chtěl nahrát o něco líp, než se nám to zatím vedlo. A rovnou prý taky na video.
http://www.youtube.com/watch?v=33Ilt_hjL7k
No dobře, lampáři. Jak myslíš a chceš. Vyhovíme ti. Za rámeček si to ale nedáš. Jednak se nám pořád zahlcuje mikrufén a my nevíme, co s tím.. jednak nám to zrovna kdovíjak nepěje.. a taky jsme včera koukali chvíli s Kačenkou na partičku.. takže bacha na nás.
A taky že jo. Úplně jsme se rozvášnili, zpívali z hlavy (nebo odkud) a protože už nás nebavilo opakovat se pořád dokola, začali jsme si vymejšlet. Tak něco takového, vážení, tu ještě nepamatujeme. V té naší krátké historii pokoutných domácích nahrávek.
http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=-LRFUg5GnwE
Náš psychotik se odvázal a podal vskutku nečekaný výkon. Nenechali jsme ho v tom samotného a zdatně jsme mu asistovali. Majda nás chodila pravidelně kontrolovat a tu a tam do nás šťouchala čumáčkem. Paco dochrupával v kuchyni.. a my postupně nabírali odvahu sejmout ochrannou síť z monitoru.
On takový nezastřený pohled na naši škubající se postavu mohl by nejednoho diváka zbytečně šokovat. A ještě by si o nás mohl něco pomyslet. A začít na nás třeba i pokřikovat“ „Di už s tim svojim píčováním do prdele, škubánku!“ A to bychom zase my těžce nesli.
http://www.youtube.com/watch?v=xqdVluMzf0U
A protože i při výrobě tohoto svátečního blogu se nám sem zcela patřičně vetřel nějaký nepatřičný objekt, musíme čtvrtého lampáře v pořadí (a kdovíkolikátého ve skutečnosti) zařadit až na konec. On to přežije a my taky. Na to, že léčeni klasicky (farmaka, farmaka, farmaka a sem tam nějaká ta domluva typu: jezte prášky)..
..bychom se dnes (a tím si buďme jisti) v našem aktuálním rozpoložení váleli zas na některém z uzavřených pavilónů (ne.. děkujeme, dvakrát nám to fakt stačilo) psychiatrické léčebny, to není zase tak špatný výsledek. Co myslíte?
http://www.youtube.com/watch?v=C3PADh40ZEg
Vono to totiž některým lidem pořád ještě naplno nedochází. Takovou chybějící ruku, nohu nebo hlavu dokáží vidět (i když vidět není) a pochopit, že takto neúplný člověk má skutečně nějaký handicap, se kterým musí se v životě vyrovnávat. A jsou i více ochotní mu při tom všelijak pomáhat a leccos mu také odpustit.
V případě člověka, který je na první pohled celý, už jim to tak zřejmé není, že ta zásadní potíž je ukryta někde uvnitř. A projevuje se všelijak.. pro ně nepochopitelně.. často i nepřijatelně.. ne právě příjemně. Co s takto obtěžkaným člověkem? („Ty seš teda pěkně blbá neziskovka,“ komentuje mé dnešní snažení Kačenka.
A má recht.
P.S. Furt na vás (už při tom ukládání) někdo (žena) mluví, ruší vás to, pes blije, musíte s ním ven, přerušit „práci“ i „zábavu“ v jednom, uklidit ty blitky, emočně zpracovat několik zapouzdřených pejskařů, co taky chtějí mít svůj klid a pořídili si na to psa (radši je nebudeme dráždit, radši půjdeme tudy, tak zavolejte si ho! a co podle vás asi tak právě dělám? no, to vidim, jak si ho voláte – majda je telátko hravé a nevyběhané, po ránu; pejsek je to)
foto v přehledu BenQ ještě z Litomyšle, první a jediné z naší zářijové cesty s matýskem na IQparkové)ou výstavu; pak nám lekla baterie