(JAK SE TO, SAKRA, PÍŠE? NESCEPA..NECESTPAS.. NEPŘECHCA.. KDYŽ NÁS TO NAPADLO, NENAPADLO
NÁS, ŽE STROSKOTÁME.. TOTIŽ ZTROSKOTÁME NA TOM, ŽE JE TO FONETICKY.)
NO NIC. A JŮ A HELE. A UŽ NÁS BOLÍ RUKA.
NESPAVOST, TAHLE NESPAVOST, JE PRÝ JEDNÍM Z PROJEVŮ
MANICKÉ FÁZE PSYCHOTICKÉ ATAKY. JENOMŽE TAKHLE JSTE
NESPÁVALI UŽ MNOHEM DŘÍV, JEŠTĚ NEŽ STALI JSTE SE OFICIÁLNĚ PSYCHOTIKY
TAKŽE KLID. STAČÍ VZÍT DO RUKY SOUDRUŽKU TUŽKU
(A RADĚJI DVĚ, MĚKČÍ A TVRDŠÍ, AŤ JE NÁM VESELEJI) A PROPSAT SE
NOCÍ. ZAČALO TO BÁSNIČKOU PRO MOJI MILOU:
BÁSNIČKA PRO MOJI MILOU
JEDNOU TI UPŘEDU
JENOMŽE PONOŽKU
POMĚRNĚ TICHOU, LICHOU / XXX ABY TI HŘÁLA
ALESPOŇ JEDNU TVOU TLAPIČKU
JESTLIŽE PŘEDOU SE
PŘEDOU SE PONOŽKY
ODZADU DOPŘEDU / A KDYŽ TO NESVEDU
TAK Z TOHO MÁLA
CO ZBYLO MI ==== V KOŠÍKU / TO ALE URČITĚ
JEDNOU TI UŠTRYKU…
MOŽNÁ BY STAČILA ŠÁLA?
A TOU TAKÉ MOHLO BY TO PROTENTOKRÁT SKONČIT. UVIDÍME. DOBROU NOC.
JENOMŽE XXXXX NESPAVOST NÁS NEOPOUŠTÍ, MÁ ZŘEJMĚ JEŠTĚ COSI
NA SRDCI. MÁ CENU ==== TO ZAPISOVAT? A POSÍLAT POTOM DO SOU-
TĚŽE? KDYŽ DOBŘE VÍME, ŽE TOHLE NENÍ ŽÁDNÁ LITERATURA?
PROTOŽE LITERATURA, TO JE PŘÍBĚH (NIKOLI NUTNĚ) S POSTAVAMI
(NIKOLI NUTNÝMI), KTERÉ NA SEBE V TOM PŘÍBĚHU VŠELIJAK NARÁŽEJÍ A PŘEKÁŽEJÍ SI
A ŠMODRACHAJÍ SE DO SEBE (NĚKDY I VE SNAZE NAVZÁJEM SI POMOCI) A MY SE
TÍM BAVÍME A ČEKÁME, KTERAK A ZDA VŮBEC NÁM TO ZMOTANÉ KLUBKO AUTOR NA KONCI
ROZ===MOTÁ. % NEŽ OBRAŤME LIST.
STRANA 2
(S PŘESTÁVKOU NA MOČENÍ A DOUŠEK PRAMENITÉ VODY.
PES ZA ŘEKOU STÁLE POŠTĚKÁVÁ.) A NENÍ TO XXX ZA ŘEKOU,
JE TO FIGARO ODVEDLE, Z WC JE TO == J INAK SLYŠET.
CO NÁM TU POSTAVILI PROTIPOVODŇOVOU ZEĎ, ZVUKY SE OD NÍ
ODRÁŽEJÍ TAM A ZASE ZPÁTKY. JAK TO ALE ZNĚLO PŘEDTÍM, NEVÍME.
(Aha, tak můžeme používat klávesy s diakritikou, když máme zapnutý Caps Lock! To je nám zase objev.)
TO JSME TU JEŠTĚ NEBYDLELI. (NAPÍT JSEM SE ZAPOMNĚL.)
DOBŘE, ZKUSÍME POUŽÍT ALESPOŇ JEDEN LITERÁRNÍ PRVEK, FABULACI.
A BUDEME PŘEDSTÍRAT, ŽE JSME SI PRÁVĚ TEĎ (ZA 10 MINUT 2)
OTEVŘELI KNÍŽKU A NĚCO SI Z NÍ ČTEME:
„Nějaký člověk si naříká na srdeční potíže. Přijde k lékaři, ten rozpozná srdeční neurosu a předepíše vedle obvyklé životosprávy též patřičné léky. Úspěch se dostavuje jednou částečně, jindy je přechodný. Nemocný je nespokojený a hledá jiné lékaře, popřípadě i různé jiné pokoutní léčitele. Znal-li některý z lékařů život tohoto člověka, měl mu otevřeně říci: Nebuď chtivý peněz a nepouštěj se do riskantních obchodů, nepij, nesmilni, nebuď sobec, apod. Není pochyb, že toto zjištění stavu jeho duše by byla jediná bezpečná (!) cesta k uzdravení. Ale lékař mu to neřekne, třebaže to všecko ví, protože pacient by především vůbec nevěřil, že tyto samozřejmosti by mohly být příčinou jeho nemoci. … Inteligentní pacienti by často ani nepřipustili, aby lékař analýzou jejich duše podobná fakta odhalil. A tak tedy žije pacient svým převráceným způsobem života dále, léčit se nepřestává, ale pomalu a nenápadně začnou v těle probíhat změny anatomického rázu, až některý lékař zjistí mírné rozšíření srdce, jiný zvýšení krevního tlaku a nakonec se objeví obraz předčasné arteriosklerosy. …
Skutečné léčení by mělo vypadat tak, že léčící by vyslechl úplnou zpověď nemocného a měl by mu být účinně nápomocen při analýze duše, protože lidí, kteří umějí sami objektivně ocenit své myšlenky a činy, je velmi málo. …
J. Hanausek nazval tento druh terapie velmi případně etikoterapií. Smysl etikoterapie spočívá v tom, že je nutno nejprve stanovit mravní stav pacientovy duše, pak mu ukázat poruchy jeho mravního života a zjistiti vnitřní vztah jeho choroby k těmto poruchám. Většině (!) nemocných toto upozornění stačí. Kde ne, tam bude potřeba vzbudit ještě svědomí a jeho pomocí odstranit nalezené poruchy z duše,“ napsal MUDr. Bezděk v roce 1931.
„Analýzou duševního stavu z mravního hlediska se v současné době medicína zabývá málo a pokud ano, jsou to spíše kliničtí psychologové než lékaři. Lékaři jsou závislí na bodovém sazebníku pojišťoven, kde mravní hodnocení v terapii pochopitelně (?) uvedeno není. Účast profesionálních kněží je v našem zdravotnictví v současné době nepatrná a řádové sestry jsou jen v několika nemocnicích. Mladí lékaři vycházející z fakult nemají k etikoterapii průpravu, ale počínají o to usilovat někteří psychiatři, kteří proti starší tzv. biologické psychiatrii zdůrazňují psychosociální původ duševně zdravotních poruch,“ napsal k tomu v komentáři Prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc. Hádám, že v roce 1995, kdy vyšlo 4. vydání knihy Etikoterapie, záhada nemoci a smrti.
V roce 2004 k tomu v předmluvě 5. vydání dodává MUDr. Vogeltanz: „50 let po smrti MUDr. Ctibora Bezděka držíte v rukách 5. vydání 1. dílu jeho Etikoterapie. Za tu dobu se ale upevnilo monopolní postavení materialisticky orientované vědecké medicíny. Ta, neznajíc duchovní podstatu člověka a duchovní příčiny jeho nemocí, vydává svou bezmocnost dokonce za svůj úspěch. Sytí doslova od narození nemocného člověka svými léky a učí ho, jak má žít s nemocí (i s léky), a toto vydává za zdraví. Etikoterapie nabízí ze svého duchovního pohledu naprosto odlišný, preventivní přístup – jak žít zdravě bez nemoci a bez léků. Skutečnou příčinu nemocí hledá uvnitř člověka samého a v jeho nemocných vztazích. Rozhlédněte se kolem. Vidíte lidskou společnost jako zdravou (mravnou)? Divíte se, že její jednotliví členové jsou nemocní? Jsou naše vztahy plné nezištné lásky? Nebo se stává hlavním cílem hmotný zisk, moc, sláva.. bez ohledu na druhé? A co ti druzí, kteří pracují za jiné, bez ohledu k sobě?“
FIGARO PŘESTAL ŠTĚKAT. ALESPOŇ PROZATÍM. PŘIŘÍZNU SI TUŽKY
A ZHASNU. ZJIŠŤUJI, ŽE SE DRŽÍM RUKAMA ZA RŮZNÉ ČÍÁSTI TĚLA A PO
KRATIČKÉM ZAVÁHÁNÍ POPROSÍM O REIKI. PERTE TO DO MNE, AŤ JE TO,
CO JE TO. AŤ JSTE, KDO JSTE. AŤ V TOM TUHLE NOC NEJSEM SÁM. DĚKUJU.
NA CHVÍLI SE STOČÍM NA PRAVÝ BOK DO FETÁLNÍ POLOHY. PAK SE OBRÁTÍM ZASE
NA ZÁDA A MATRACE SE SE MNOU ZHOUPNE. ČEKÁM, CO BUDE… NIC MOC.
PSANÍ VLEŽE PÁTEŘI NESVĚDČÍ. TOČÍ SE MI HLAVA A (TEĎ VÁHÁM, JAK TO
NAPSAT) POCIŤUJI MÍRNOU NEVOLNOST? / DĚLÁ SE MI ŠOUFL? / JE MI BLBĚ OD ŽALUDKU?
(NEHODÍCÍ SE ŠKRTNĚTE, NELÍBÍ SE MI ANI JEDNO. XX MÁM TO OD KRČNÍ A HRUDNÍ PÁTEŘE, BUDOU TAM SKŘÍPNUTÉ NĚJAKÉ
NERVY.) LEŽÍM NA ZÁDECH A NECHÁVÁM MYŠLENKY TĚKAT. MĚL BYCH NAPSAT NĚCO
O SVÉM VZTAHU KE PSŮM. SNAD NĚKDY. ALE MOC BY TOHO NEBYLO.
NA CHVÍLI ZALÉTNU ZPÁTKY DO DOMORADIC, K
ALTERNATIVNÍ ZÓNĚ-REMIX. NEUCHYTILA SE, ALE PŘITÁHLA NÁS (MNE A MOJI ŽENU) DO MÝTA, TAKŽE TEĎ
BYDLÍME V CHOCNI, KAM JSME SI PŘED PŘEVRATEM NETROUFLI. XX XXX X XXX. XXX XX 2 XXX. USÍNÁM. FIGARO ZASE
POŠTĚKÁVÁ.
VE ČTVRT NA SEDM MAJDA ŠKRÁBNE NA DVEŘE.
HOVNO, TY ČŮZO! MĚLAS CHCÁT, KDYŽ JSME BYLI VENKU! TEĎ SI
JEŠTĚ ¾ HODINY POČKÁŠ. VYCHCAT SE JDU JÁ. V OBÝVÁKU === ZBLEJSKNU ROZDRBANOU
PŘEDLOŽKU. POCEM! (NENÍ BLÁZEN, TAK NEJDE. MUSÍM ZA NÍ I S PŘEDLOŽKU DO PŘEDSÍNĚ.) FLÁKNU JÍ JEDNU PŘES ČUMÁK A CHVÍLI NA NI JEČÍM. CO TOBYLO?! TO SE DĚLÁ, TOHLETO?! MOC DOBŘE VÍ, ŽE NE, ALE NEUDRŽÍ SE.
TAK JAKO JÁ NĚKDY. MÁ ŠTĚSTÍ, ŽE JSEM TU VĚC NAŠEL NA KONTEJNERU. A JÁ
NAKONEC TAKY. DOBRÉ RÁNO. BOLESTI: HLAVA, PÁTEŘ, ŽALUDEK NA ŠKÁLE OD 1 DO 10 TAK 3-4. JE NEDĚLE. JESTLI BUDU PSÁT DÁL,
STRANA 3
TAK UŽ JEN Z POVINNOSTI. NE Z VNITŘNÍ POTŘEBY.
ZADĚLÁM NA LÍVANCE A VEZMU ČOKLY VEN. TO PUDE. A VYMĚNÍM SI SPODKY.