Mám říct ne utrpení miliónu prasat v EU? Času je na to do jara. Nic urgentního (naléhavého), jako třeba u paní H. Zajímavé je, že slovo urgentní má souviset se slovem vrah. Toto praslovanské slovo (vorgъ), znamenající původně „nepřítel“, prý souvisí s germánským wrikan (pronásledovat nepřítele) a latinským urgere (doléhat, tísnit). Koho kdy napadlo, hledat v nepříteli spojence? Ale teď už k paní H. a k jejímu trápení. To svoje nechce se mi tu dál rozmazávat. Tož tedy:
Paní H. onemocněla rakovinou prsu. Lékaře navštívila včas a ti přistoupili k ablaci prsů a následnému ozařování. Přišla ke mně ve stádiu, kdy bylo vše v pořádku, jizvy byly dobře zhojené a lékaři navrhli pouze pravidelné kontroly. PhDr. Marie Říhová, Karmické úkoly (Meduňka 11/2013)
Paní Říhová navrhla paní H. regresní terapii, která jí může ukázat, co je jejím úkolem na této planetě. Terapii byl přítomen i bývalý manžel paní H., který ji k terapeutce dovezl. Paní H. chtěla spíše než terapii ujištění, že její nový známý, do kterého se bezhlavě zamilovala, ji bude také milovat a stráví s ní zbytek života. V opačném případě byla odhodlaná sáhnout si na život.
Při regresi se paní H. ocitla v 18. století, ve své předchozí inkarnaci. Byla hezká, chudá žena a živila se prostitucí. Milovala jednoho ze svých zákazníků, který s ní ale žít nechtěl. Byl ženatý a měl děti. Koupil jí byt, živil ji a šatil. Paní H. se ho pokoušela manželce všemožně odloudit, ale její snaha byla marná. Zemřela přirozenou smrtí ve středních letech. V meziživotí se setkala se starou, moudrou duší, která se jí ujala a seznámila ji s úkoly pro příští (současné) vtělení: naučit se pokoře, přijímat život tak, jak přichází, nebránit se mu, nebojovat s ním, nic si nevynucovat.
Dalším úkolem bylo přijímání a dávání lásky. Paní H. byla rozezlená a nespokojená. Moudrá duše ji zklamala, protože od ní čekala, že jí prozradí, kdy bude žít s mužem, kterého miluje, a jak toho docílit. Jedna kartářka jí prý řekla, že s ním bude žít za pět let, a ona chtěla potvrzení této věštby. Když se jí ho během terapie nedostalo, byla zklamaná a i nadále odhodlaná získat buď svého milovaného, nebo se oběsit. Bez ohledu na děti (14ti letého chlapce a 12ti letou dívku), které ji dosud potřebují. Dá se říct, že v tomto případě pokus o terapeutické řešení potíží paní H. selhal, ale nedá se říci proč.
A my (já) máme nyní dvě možnosti. Omluvit si svá vlastní selhání a s konečnou platností rezignovat (zříci se svého práva na život), nebo se přestat vymlouvat na druhé a…? A co? Dobře, tak ještě jeden (jiný) příklad. Tentokrát z listopadové Regenerace:
Sestra prodělala odstranění prsu po zjištění rakoviny před třiceti lety. Nebyla ozařovaná, neaplikovali jí chemoterapii. Ve fázi vymizení příznaků se však zúčastňovala aktivit naší svépomocné skupiny (změna výživy, spolupráce s léčitelem, harmonizační pohybová cvičení, psychoterapie, přijímání energie z orgonové kabiny), včetně opakovaných zájezdů do termálních lázní v maďarském Hévízu. Dnes je jí osmdesát let. Miluše Kubíčková, Vědomá cesta ke zdraví těla, duše a ducha
Blahodárné účinky orgonu zakusila paní Kubíčková už v sedmdesátých letech minulého století v ordinaci doktora Kajdoše, který tuto kosmickou sílu využíval pro velmi oslabené pacienty před aplikací akupunktury. Bez ohledu na to, že ještě dnes by byl za své počínání bezpochyby oceněn Bludným balvanem.
Právě setkání s tímto lékařem nebylo podle paní Kubíčkové náhodné a nastartovalo v jejím životě zásadní změnu. Díky tomu si postupně uvědomila význam celostního pohledu na člověka a jeho léčení a změnila svůj postoj ke zdraví a nemoci.
Paní Kubíčkové je let 89 a k vědomé celoživotní práci na sobě samé postupně zařadila šest zdraví podporujících kroků, jejichž účinnost si ověřila při práci ve svépomocné skupině osob v remisi rakoviny a pořádáním ozdravných kursů a pobytů. Jsou to (1) harmonizující pohyb, (2) správné dýchání, (3) vyvážená výživa, (4) životní rytmus, (5) harmonická mysl a (6) všestranně vyladěné vztahy.
Pohybem s harmonizujícím účinkem je pro ni zejména eurytmie (postupně se seznamovala i se základy duchovní vědy Rudolfa Steinera), správné dýchání má být pravidelné a nenásilné (nikoli jógová pránájáma), vyvážená strava má upřednostňovat rostlinné a zásadité potraviny, všestranné vztahy zahrnují (kromě vztahů k lidem a přírodě) i vztah k sobě samému a skrytým, nadřazeným skutečnostem (což ovšem znamená pocítit a připustit, že něco takového ve světě plném kreténů vůbec existuje). Co míní paní Kubíčková životním rytmem, nám nejspíš zůstane záhadou.
Opustím oba příklady i rakovinu prsu. Svůj předchozí blog jsem ukryl před světem mezi osobní a při psaní tohoto přemáhám sám sebe. Včera projel naším obývákem Odpoutaný Django a pár dnů před ním Osamělý jezdec. Těžko říct, kdo z nich byl blbější, jakkoli zábavní byli oba. V tom smyslu, že na chvíli odvrátili moji pozornost od sebe samého. Což slušně zvládají i Komůrky. Večerní kanasta s Kačenkou už méně. Při ní si sebe všímám, a co sleduji, kdovíjak se mi nelíbí. Tak další výpisek z četby:
Podle apačské filosofie se člověk rodí na Zem – do světa stínů a do stínového těla, aby posílil svého ducha. Zde – ve světě stínů – se ovšem setkáváme s nižšími zákony majetnictví, pohodlnosti, sobectví, závisti a zášti, které člověka zotročují. (zvýraznil sobě autor blogu)
Pokud je pevný ve svém odhodlání a dokáže i přes to z vlastního rozhodnutí sloužit vyšším zákonům harmonie, svobody, pospolitosti, věrnosti a nezištnosti, potom svého ducha posiluje. Jakmile je lidský duch dostatečně silný, stává se jeho vůle shodná s vůli Univerza a člověk už se nemusí znovu a znovu rodit. Nadále existuje a působí pouze ve vyšším světě. Může se přirozeně také svobodně vrátit a pomáhat ostatním hledat jejich správnou cestu ke sjednocení. Pjér La Šé’z, Indián (Zpráva o archetypu)
Netvrdí se tu, že je to pravda. Jen nějaká apačská filosofie, kterou se my (vědou posedlí) běloši nemusíme zabývat. Ani řídit. I když se tu mluví o vyšších zákonech, což připomíná nadřazené skutečnosti z předchozích řádků. Terapeutická praxe autora citovaného textu však dosvědčuje, že v poslední době se archetyp Indiána dožaduje pozornosti i nejedné bělošské duše. Stejně tak proniká již nějaký čas do našich zemí (i žaludků) živá strava. A světe, zboř se, své oběti už nachází i mezi lékaři.
„Můj názor je ten, že standardní medicína obecně neléčí příčinu, ale pouze symptomy. Vždy jsem byl instinktivně proti předepisování antibiotik, očkování. A v určitém věku jsem si řekl, že se nikdy nechci dostat do rukou této medicíny a že budu dělat všechno proto, abych umřel opotřebováním, ale zdravý. A ne na třiceti lécích denně.“ stomatolog a vitarián MUDr. Prokeš v rozhovoru pro Najimseazhubnu.
Snad ještě není všem dnům konec? Když se jednou ráno doktor Bach procházel loukou, pokrytou rosou, přišel na to, že rosa prohřátá sluncem přijímá léčivé vlastnosti rostliny, na které se nachází. Vladislava Jirásková, Esence k harmonizaci těla i duše (Regenerace XI/2013) Edward Bach zemřel na konci listopadu 1936 ve spánku. Věděl, že jeho poslání se naplnilo. Celkem vyrobil 38 květových koncentrátů a rescue remedy, tzv. krizovou esenci. Věděl, že další květy už nejsou potřebné. Ty jeho odrážely všechny stránky lidské povahy a také všechny nemoci související s negativním stavem mysli. (tamtéž) To je ta lákavější verze příběhu. A teď tu varovnější:
Bach byl nebojácný badatel, a tak si sám vyvolával nemoci, které měla jeho terapie odstranit. Dopustil se však několika chyb, které možná přispěly k jeho brzké smrti. (Zemřel jako 50ti letý a posledních šest let života věnoval vývoji své metody.) Z hlediska wydy se dopouštěl dvou chyb: za prvé se snažil dosáhnout harmonie ještě před posílením energetického centra, a za druhé používal vstavač, jednu z rostlin, před kterou druidové v případech těžké nemoci výslovně varovali. Schwarz, Schweppe, Pfau, Léčivá síla druidů
Nevím, jak čtenář/ka, ale já se teď půjdu projít rosou a zauvažovat nad Clematisem. Jako dalším z pomocníků. Protože i bez rakoviny prsu a vstavače mám pocit, že su v pr…
Když jsem před časem navštívil budovu Říšského sněmu, ukázali mně i tablo poslanců z roku 1907. Dívám se na Masaryka, Kramáře… Franze Josefa a všichni se dívají jedním směrem – na něj, na císaře. Fotograf je tak nastylizoval. Pouze jeden poslanec se dívá jinam. Podíval jsem se na číslo pod snímkem… a v legendě poslanců ke svému ohromení čtu: Josef Švejk z Kuřimi, Agrární strana. Zdeněk Mahler v rozhovoru pro aktuálně.cz.