Foťák (nesnáším to slovo, stejně jako slova fotit a fotka; není od něj daleko ke slovu feťák) má momentální kapacitu 8 fotografií a mně se nechce ji zvyšovat. Spíš neumím a nevím jak. Vím, že silně klesla po házení fotek do koše přes PC (asi na 3) a pak už se mi ji nepovedlo plně obnovit. Nízká byla i tak a chtělo by to obstarat si nějakou pa-kartu. I s tím váhám. Nevyznám se v tom. A musel/mohl bych potom (nedej Bože) víc fotit.
Foťák si beru do Jesu, bych pokračoval v „projektu“ TVÁŘ: zachycování ksichtu chlapíka v psychotickém procesu. Tím chlapíkem jsem já a projektu nevěnuji se důsledně, jak se dá od maniodepresivního jedince čekat. Od začátku pochybuji o smyslu svého snažení i o svých schopnostech dotáhnout projekt do uspokojivého tvaru i konce.
Nicméně myšlenka, že taková časosběrná série snímků mého obličeje by mohla nejlépe dokumentovat, směřuji-li alternativou k uzdravení (tj. má-li samotný psychotický proces skutečně léčivý potenciál, který je možné vhodně podpořit), či pokračuje-li (po vysazení všech psychiatrických léků) jen zhoubný a devastující proces chorobný – tzv. duševní porucha, mne ne a neopouští.
Takže mi nezbývá, než „vyndat“ z foťáku posledních 8 fotografií a uvolnit jeho kapacitu pro potřeby prozatím pokračujícího „projektu“. Tady jsou:
rozpojení topného okruhu u nás doma (průběh):
to jsem byl právě manický a páchal „reportáž“ z baseballového MS žáků
majda čumajda mezi kuchyní a chodbou:
bez komentáře
rozpojení topného okruhu u nás doma (dokončení):
jirka 2 (v tomto případě 1) si máknul, zvládl? (snad jo) jsem roli asistenta
paco to jistí:
paco zapózoval, na dlažkách ujíždějí mu nohy
listopadový boršč, asi:
nevím už, proč jsem si ho fotil; vypadá to, že plave v něm celá neoloupaná cibule, a mám dojem, že kačenka o ní něco někomu říkala; ale komu a co?
majda na pelíšku I:
foto nefoto, ale je mi ho líto (a píše mi to blbě datum, koukám; foceno 19.1.2014 ráno)
majda na pelíšku II:
dtto
majda na pelíšku III:
dtto
Pro dnešek všechno.