Tento blog má být především rekapitulační a zklidňující. Náhražka klecového lůžka. Mohu se tu verbálně zmítat, a to poměrně veřejně. A zjišťovat, co (pokud vůbec něco) to přináší. Zda úlevu, či zvyšování napětí. Zatím to vypadá na úlevu. Alespoň na naší straně sítě. Pink.
S úlevou konečně opouštím i původní představu o tom, kam mělo mne dovést moje blogaření, z let 2006-7. Tu myšlenku zrealizovali za mne (i pro mne) jiní (a dávno před tím, než vůbec mne napadla.) Viz:
a
Na help chodil jsem nějakou dobu. Vyřádit se a v roli osvětáře. Až nás to tak nějak přešlo. (I když cukání ještě máme.) Stinu stromu jsem se poměrně úspěšně vyhýbal, ačkoli disertační práce Jana Bendy (Mystika a chizofrenie) mne oslovila a výrazně mi pomohla v orientaci. V sobě i v problematice. Těm, které zajímá fenomén psychospirituální krize a její zvládání v kontextu odborných služeb i mimo ně, by neměla uniknout poměrně čerstvá diplomová práce Svatavy Zajdákové, věnovaná tomuto tématu. Dále už doporučovat nebudu (sám nestihl jsem ještě projít a pročíst vše ve stinu stromu uložené) a ani nemusím (protože proč?).
Jen pro pořádek dodám, že právě pan Vančura (autor knihy Krizová intervence a aktér rozhovoru o spirituální krizi) byl tím odborníkem, který svým neprofesionálním přístupem přispěl k propuknutí mé „choroby“. Nepíšu to tu proto, abych ho jakkoli očerňoval, či zpochybňoval jeho profesionální kvality. Nějaké mít musí, když (zjevně úspěšně) působí v oboru už takovou dobu. Píšu to proto, že o porušení pravidel při holotropním dýchání, které jsem s panem Vančurou absolvoval, jsem si sám řekl.. a bylo mi (k mé velké radosti) vyhověno. Díky tomu jsem měl možnost si (sám na sobě) ověřit, že tahle pravidla nejsou jen pro srandu králikům, ale mají svůj význam. A má proto smysl se jimi řídit. S panem Vančurou (krerému nevytýkám přímo toto, ani to, k čemu to vedlo, ale to, že mne pak, jakožto profesionální terapeut a oproti původnímu slibu, nechal v úzkých a na holičkách) jsme si to sice po letech měli možnost vyříkat, ale zdá se, že jsem tu možnost nevyužil zcela, ba ani dostatečně. I proto tahám to teď (tu svoji stárnoucí „křivdu“) nejspíš ze stinu stromu na světlo. A prosím:
Berme (zkusme to) tento můj slovní „výhřez“ především jako upozornění, že každý profík (a v každém oboru lidské činnosti, tzv. pomocné profese nevyjímaje) se může seknout.. a pak i utéct (alespoň v tomto světě) před následky svého pochybení. To první je omluvitelné, to druhé již méně. Pochopitelné však ano. Protože lidské.
(Tak tohle jsem opravdu původně netušil, že budu psát. A otevírat nám starou ránu. Přenesu nás tedy ostrým střihem tam, kde chtěl jsem dnes – totiž včera – začít i skončit. Do měsíce září roku 2007 – to už jsem léčil se výhradně alternativně, pro začátek u lékaře, praktikujícího celostní homeopatii, a společně s manželkou. A takovéhle měl jsem starosti a takto jsem o nich psal. I když někde jinde. Což v tuto chvíli není podstatné. Viď, Matýsku?)
matýsek se fotí
..