Krom toho jsem včera (17. dubna)¨ „domrdal“ překlad jednoho článku o albu The Division Bell z netu (domrdal – náš soukromý profesní žargon; to když se nám nechce, ale doděláme to). Začal jsem s ním 7. února a už jsem přestával věřit, že ho někdy dokončím. Tenhle způsob života mne (v depresi obzvlášť) moc nebaví. Na jiný přitom stále nemám (koule ani náladu). A mohlo by to být i horší. Pejskové se dál koušou a radost mi to (teď zrovna) nepřináší.
Nebaví mne ani tohle psaní. Víkend jsem přežil na rumech (na těch pravých; cca 3+1), pondělí na sváteční whisky od synka (cca 4 panáky) a úterek na lahvi Modrého Portugalu. Dnes by měl přijít důchod, ale kupovat další lahev se mi přestalo chtít. Vzhledem k tomu, že moc nekafuju, dostává mne z depresivnějšího rozpoložení i káva. Přestože si ji připravuji v džezvě, můj žaludek to nelibě nese. Alkohol zase zhoršuje můj chronický zánět průdušek. A skuhrají pak ledviny. Hlavně po tom tvrdém.
Jinak se mám celkem fajn a užívám si to. Hodně teď koukám na filmy (to zase nedělá dobře mým očím). Ven chodím, jen když musím. Občas dojedu na kole k prameni pro vodu, aby bylo co pít. Raději chodím pěšky, ale to zase déle trvá. No nic, dám si asi sprchu, něco si přečtu, čtvrtek přežiju a v pátek pojedu do Prahy na hlasovou dílnu. Dvakrát nadšený z toho taky nejsem, ale byl to můj nápad. A uvidím se se synkem.
Vymyslíte-li pro mne nějaký květnový termín, věřím, že ho neprošvihnu. Děkuji za pochopení.