Reklama
 
Blog | Jiří Bryan

Pišingr

Pišingr je takové hezké, milé slovo. Pro někoho staromódní, až nepřijatelné. Pro někoho matoucí. Padlo na povídání MUDr. Erbena o (jak je to slovo? už vím) metabolismu homocysteinu v pořadu Duše K. V jeho závěru přečetl Jaroslav Dušek dopis architekta a terapeuta (nebo terapeuta a architekta) Petra Hájka, adresovaný VZP, který chci (na rozdíl od pišingru) předat dál. Viz níže:

Vážená paní inženýrko,
děkuji  za upozornění na to, že nejsem zařazený do žádné kategorie plátců zdravotního pojištění. Jsem srozuměn s tím, že pokud se nezařadím, budete nucena postupovat podle platných norem.
Vím, že financování zdravotnictví je povinné pro každého občana této země. Moje zkušenost s naším zdravotnictvím a moje svědomí mi ale nedovoluje, abych financoval systém takový, jaký je.
Dlouhou dobu jsem měl zdravotní problém: Trpěl jsem depresemi, zejména v období, kdy jsem jako autorizovaný architekt pracoval na státních stavbách a musel jsem za asistence politiků i zaměstnanců veřejné správy obcházet zákon o zadávání veřejných zakázek, protože se to tak dělá, a dělá se to proto, že zákon je nefunkční. Vím mnoho o tom, jak funguje správa peněz daňových poplatníků a mohu o tom podat svědectví.
Zdravotní systém mi na můj problém ordinoval antidepresiva a plytké rozhovory s psychologem, se kterým jsme si povídali o tom, jak podivně funguje naše zdravotnictví a náš stát. Antidepresiva otupily moje svědomí a umožnily mi pokračovat na státních zakázkách se všemi nečestnostmi a nesmyslným počínáním, které s tím souvisí. Takto jsem byl nepřetržitě léčen, nebo lépe řečeno pacifikován až do doby před dvěma lety, kdy došlo k vážným problémům na jedné stavbě a já jsem propadl těžkým depresím a strašnému strachu, že budu postižen za všechno, co jsem tak dlouhou dobu dělal proti svému svědomí. Byl jsem hospitalizován na psychiatrické klinice v Praze na Albertově, kde jsem byl krmen tak velkým množstvím prášků, že jsem musel třikrát denně nastavovat obě dlaně, abych je všechny pobral.
Po jedné ze silných dávek prášků moje duše opustila moje tělo, prožil jsem zážitek podobný klinické smrti, bylo to krásné a tak jsem se zbavil svého strachu. Nemohu žít odděleně od pravdy a nebojím se ani o majetek, ani o svůj život, ani o svoje děti.
Z kliniky jsem odešel z vlastní vůle díky léčiteli, který mi poradil, abych okamžitě prášky přestal brát. Měl jsem obavu, že budu bez léků nepříčetný, ale to se nestalo. Ulevilo se mi a nahlédl jsem, že jsem žil v bludu. S léčitelem jsem prošel jednodenním psychospirituálním léčením, během kterého jsem v regresi zjistil, že jsem ve svých minulých životech ve službách moci odsoudil ke smrti i zavraždil mnoho lidí. Tato skutečnost byla zdroj mých životních chyb a následných chronických depresí. Deprese, kterými jsem trpěl od dětství, zmizely. Od té doby jsem dokonale zdravý, dokonce se mi přestaly kazit zuby. Za svoje uzdravení jsem zaplatil ze svého. A nejenom penězi, hlavně kusem života, který vedl do slepé uličky a VZP stál plno peněz.
Všichni víme, že stávající zdravotní systém je díky zákonné povinnosti platit nekontrolovatelně drahý a neúčinný. I když na jednu stranu umí lékaři dělat zázraky třeba v chirurgii, na druhou stranu je potřeba přiznat, že národ je stále méně a méně zdravý. Platíme totiž za léčení, nikoliv za vyléčení. Z péče o národní zdraví se stal byznys s liskými nemocemi, dokonale podporovaný zákonem, který ale nepíše lid této země.
Po svém vyléčení jsem si uvědomil citlivost svého organismu a musím říci, že kdykoliv dělám něco proti svému svědomí, okamžitě dostanu zimnici. Považuji za nemravné nadále netransparentní systém financování zdravotnictví podporovat. Je to proti mému svědomí. Pokud platím, dělá se mi zle. Vím, že na to máme prášky, ale děkuji, již nemohu.
Cítím se být občanem této země a zdraví mého národa mi leží na srdci stejně jako Vám. Jsem připraven platit za svoje ošetření, pokud bude v souladu s mojí vůlí a zdravým rozumem. Jsem připraven podporovat lékaře a léčitele, kteří umí skutečně léčit a které znám. Jsem připraven přispívat na léčbu těm, kdo nemají dost peněz na ošetření. Dnešní technologie takovou vzájemnost umožňují, vždyť i Vy o mě víte všechno, co potřebujete 🙂
Beru do vlastních rukou zodpovědnost za svoje zdraví a záleží mi na zdraví mých dětí i národa. A proto nezaplatím.
Prosím o pochopení, prosím o soucit, prosím o pravdivou radu, prosím (o?) pozorný, milý a tvůrčí přístup. Žijeme v zemi, která je demokratická jen zdánlivě. Co udělám dobrého pro sebe, udělám dobrého i pro druhé.           
                             

S pozdravem Petr Hájek

zdroj: atelierhajek.blogspot.cz

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama