Zvláštní bylo už to, že do čisté mánie jsem vplynul po ranním LK, nasazeném na mírnou depresivní rozladu. Což hned jsem si nevšiml, ale bylo to tak. Chvilku jsem si psal s Romanasem, až mne nakonec pozval do Ostravy, kam asi nepojedu, rozjel jsem několik mentálních projektů, ubrzdil to a vydal se do města, ani už nevím proč. Určitě ale bylo to třeba. Aha, už vím, nějaké ty dopisy jsem posílal. V obálkách. A vyměnil s jedním místním pobudou, co říkal mi bratře, 20 Kč za 1 Kačku. Kšeft roku pro nás oba. Jemu to nestačilo a vysomroval dalších 11 Kaček od Matýska.
Matýsek má ještě měkké srdce a neví, jak svět takovou přehnanou dobrotu oplácí. Měl bych ho lépe hlídat. I v té své mánii. Hošek tak přišel o všechny drobné, doma mu to došlo a začal trochu natahovat. Moldánky. To už jsme zapomněli, co je, a stručný (lepšíme se) etymologický leží v ložnici. Mrkneme na net. (Aha: tak multánky.. a možná i muntanky. Až se nám do nich začne cpát anglické mountain. Což už je trochu moc i na nás. Nechme dudy spát.)
Proběhl den, přišla noc.. a my jsme zjistili, že nespíme. A nespíme.. a nespíme. Až konečně jsme usnuli, ale nestačilo to a ráno nás zastihl postmanický bolehlav. Tentokrát nasadili jsme na něj nikoli Reiki, ani s Reiki kombinovaný LK, ale jen čistokrevný LK a užili jsme si dva dny postupného vzpamatovávání a oklepávání se, včetně několika zajímavých vjemů. Co jen to s tou naší palicí máme? Nebude to nic pěkného. A táhne se to hodně zpátky. Dá-li se věřit tomu, co vnímáme. (Nakonec přece sáhli jsme k Reiki, nedalo už se to vydržet, ta naše „léčba“. A s ní spojené bolesti. Převážně hlavy. I když bylo zajímavé sledovat jejich proměny.. až k rozlití do celkové tělesné nevolnosti.)
Jak bude dál? Uvidíme, je zase noc, dokonce půlnoc.. a my zase nespíme. Přes den jsme spíš polehávali a zvedli se až na večerní procházku s Pacem. Pes nemá rozum, pořád by někde čuchal.. a tak jsme ho museli hnát domů klusem, protože blížila už se buřina. Krátká, leč vydatná. A my po nedávné zkušenosti, kdy náš člun utržil hned pět ran do čepice, jak překuloval se přes plot k sousedům, nechtěli riskovat další nehodu.
A teď zas bdíme. I vzali jsme s Matýskem zavděk elektronickým rydlem a vyryli jsme si virily.. totiž obrázek. Řadí se do naší primitivní galerie, kterou nám Kačenka kdysi na netu (na našem Obloku f štanach) zavřela. I vložíme je sem, co ukázku naší noční práce a zábavy. Jen tak jsme to šmudlali, co to udělá. A víc k tomu nemáme.. vlastně máme co říct:
Má to být ilustrace k básničce z dob našich gymnaziálních studií. Básnička patří do sbírky (spíš cyklu) ZoB, začínající takto:
Zelení obaleni
inženýři bouře
svázaní navijákem
jako proužkem kouře
čekají pod majákem
aby prstem kývli
a pouhým pohybem
tak rozpoutali živly.
Celé je to nějaká pitomost.. a navíc má to být psané verzálkami, ale nechceme zas někoho nas*at. Do sbírky patří ještě báseň
Tiše a nenápadně
Odplouvají mé lůžkoviny
Ukázněně a ladně
Řadí se do roviny
(pak nevím, jak to pokračuje.. něco o noci? a končí to)
A lůžkoviny sborem
Jí měkce odpoví
Až zmizí za obzorem
Vzejde den, nachový
Takové psal jsem tenkrát voloviny.
A dneska jsme si chtěli s Matýskem vyzkoušet Sluníčko.. a tak nás napadla ta zbylá básnička, že se k ní jako hodí. Víc už jich tam snad ani nebylo (básniček), a jestli jo, tak někde se zrovna potápějí. I necháme je plavat.
