Reklama
 
Blog | Jiří Bryan

Chráněno: Pokrok?

Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.

No prosím. Hrozí válka a duševně nemocný Bryan si dál (ne)spokojeně vrní a vrčí ve svém mikrosvětě, nadále (už devátým rokem!) odmítá konvenční léčbu a ještě s tím neužitečně prudí některé slušné a užitečně pracující občany – čtenáře. Co bude dělat, až mu/nám/jim vypnou proud?

To Bryan neví a moc se tím nezabývá. Na dnešek měl (po včerejší zello konferenci) zas jednou výživné sny. Zdálo se mu, že získal na čas do držení cosi (malinkaté to bylo a mělo to tvar válečku), co odpoví pravdivě na každou (ale úplně každou) otázku. Bál se nějakou otázku položit a téměř zapomněl, že takovou kouzelnou věc vlastní. Fígl byl (možná, to už zas nevím jistě) v tom, že po položení a zodpovězení otázky putovala ta věc zas někam jinam, k někomu jinému. (Bylo to ještě nějak jinak.) A Bryan se bál, že nepoloží správnou otázku, která by ho posunula tam, kam je třeba. A že o ten předmět přijde, aniž by ho kloudně využil. Skoro tak nějak to bylo.

A do toho seděl v nějaké hospodě a byl zoufalý z toho, jak se ne a nemůže posunout. Do pohody. Chvíli tam zkoušel kvílet, potom i řvát… naštěstí seděl tam proti němu takový žoviální chlapík a toho zdálo se zajímalo, jak to ten Bryan má se svým vnitřním (citovým) životem. A hlavně se ženskejma. Chvíli se o tom spolu bavili, Bryan měl pocit, že mu to v ničem nepomáhá, protože bla-bla-bla. Už je to dávno a zahrané. Na jednu „ženskou“, co se mu po ní už dlouho nezastesklo, si ale vzpomněl. Naštěstí měl dost rozumu na to, aby s tím nebudil a neobtěžoval manželku.

Naneštěstí nemá dost rozumu na to, aby to neslepičil na svém osobním blogu. A dost umu a fištrónu na to, aby si ze svého tajného stýskání udělal třeba něco takového jako kdysi Marek Eben se svou Černovláskou. Halt každý jsme jiný a jinak se nám v životě daří. Jen bychom se proto neměli přestávat mít rádi, jak často se nám (některým) děje. Když ono v tom našem světě plném reglementací (to mám od Meyera, resp. od Starého, to slovo) se naše umění nelásky pěstuje odmalička. Nešlapej na ten trávník! Třeba. Seď rovně! A tak podobně.

Včerejšek prožíval jsem zas mírně manicky. Povedlo se mi zablokovat si mobil, chvíli jsem hledal PUK a našel krabici, ve které kdysi býval, a v ní nějaké nehledané fotografie. Takže úspěch. Částečný. Potíže neřešící. Pak jsem hledání vzdal a zkusil volat operátory. Z manželčina mobilu. Nešlo to přes hvězdičku. Povedlo se mi (spíš náhodou, než díky systematické snaze) najít celé číslo a dovolal jsem se. Přes první heslo, které si sice pamatuju celé, ale podle všeho špatně, mne automat naštěstí pustil až k operátorovi. Druhé a třetí číslo druhého hesla si naštěstí pamatuju dobře. Tím čtvrtým si nikdy nejsem jistý, ale to po mně operátor nechtěl. Takže mám PUK a mobil odblokovaný.

Zvládli jsme tedy se ženou i tu včerejší večerní zello konferenci. (Pro ty, co nevědí a vědět by chtěli: to je taková svépomocná aktivita, jejíž strůjce si možná stále ještě neuvědomuje, jak úžasná „věc“ se mu povedla. A možná si to i uvědomuje, jen nemá potřebu to vytrubovat do světa.) Bylo to (emočně) na hraně (stále si beru osobně některé manželčiny rozlady), ale ustáli jsme to a spali pak až do rána. Probudil jsem se ještě před rozedněním a tady to máme.

Krom toho jsme se včera i nemile (na dálku) dotýkali s jednou paní. To už hlavně já, manželka se z toho vynechala. Bylo to kvůli tomu, že ta paní to, co dělá, dělá tak, že k tomu nemohu nemít návrhy, které si ona zřejmě vykládá jako útok na svoji dobře odváděnou práci (na rozdíl třeba od zmíněného strůjce zello konferencí, který si moje návrhy vykládá jen jako návrhy) a podle toho pak na ně reaguje. Podrážděně, ublíženě, útočně. A na to zas podrážděně a útočně reaguju (jak se to řekne česky?) já. Chvilku jsme si tak včera „šlapali na svá kuří oka“, až se ta paní konečně vymluvila na práci. Asi si myslí, že já zrovna nepracuju, protože na rozdíl od ní zadarmo.

K ránu se mi i tohle rozleželo a bylo mi líto, jak si tak nerozumíme a ubližujeme jeden druhému. Z nepochopení, především. Ale i z toho už se začínám chvílemi radovat. Z té pestrosti a rozdílnosti našich světů. Na paní ani na sebe proto hned nezanevřu. A tomu říkám pokrok. (Pěkně se nám rozpršelo.)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama