Reklama
 
Blog | Jiří Bryan

Včera jsem nedostal přes držku

 A smiřuji se s tím, že pro některé čtenáře (nikoli snad čtenářky) tohoto blogu je tato zpráva zklamáním. Místňákovi vadili psi na volno, zkoušel mne úkolovat (což dobře nesnáším), a pak ještě cosi nechápal. Vyvinul se z toho docela vzrušený a dlouhý dialog, ale co přesně místňák nechápe, se mi nepodařilo z něj dostat.

Zato jsem se dozvěděl, že má spadeno na inženýry, psychology a taky na Pražáky, zvláště na ty, co serou se jinam, než do Prahy. A pak ještě, že mám štěstí. No, možná jsme měli štěstí oba, A možná taky jenom smůlu. Kterou teď máme všichni, kdo čteme a píšeme tenhle „článek“. Protože moje rozbouřená psynergie mne zas nenechává spát. Co s tím?

(doporučená hudba)

Nejprve mne napadlo zrekapitulovat si tu svoji osobní historii násilí. Násilí je stále přitažlivé téma, a moje veřejná zpověď by mohla čtenářům odhalit zas další prostory nitra jednoho pozdně diagnostikovaného psychotika. Vlastně už survivora psychiatrické péče, připomínám si svůj nový titul. Nějak jsem ale ztratil víru v účinnost takové zpovědi, a především v kolektivního zpovědníka.

Reklama

Navíc, ti probuzenější už moji zpověď nepotřebují, a těm zbylým by stejně nebyla nic platná. Myslím si, a odkládám ji na neurčito. Či k jiné, snad vyšší instanci. Ale přeci jen zmíním jednu maličkost. Když začal jsem v létě pro sebe testovat Léčebný kód, ohýbalo mi to záda a hlavu mi to tlačilo na prsa.

Mohu se mýlit, ale vyložil jsem si to jako tělesnou vzpomínku na svoji polohu při porodu. Nic lepšího mne nenapadá. A k ničemu dalšímu tělesnému jsem se zatím nedostal. I proto, že začal jsem to cvičení, jak je mým zvykem, flákat a šidit. Flákat a šidit. Flákat a šidit. Zalíbilo se mi to heslo. Flákat a šidit.

Mladí recesisté prý nedávno v Brně přečíslili mladé extremisty a překřičeli je vtipnými slogany. A já už mám připravené „do tisku“ nejčastější dotazy pro Eleanoru Longdenovou. Tak co tady blbnu a proč je sem nedám? Místo svejch pitomejch keců?

Protože musel bych měnit titulek, smazat, co už jsem napsal, a vymýšlet nový perex. A na to se nám tu taky můžu před ránem vykašlat. Nu, vzali jsme to tentokrát zkrátka. Buď přicházíme pomalu k rozumu, nebo nám jenom docházejí síly. To druhé je pravděpodobnější. Dobrou noc a dobré ráno všem.

P.S. Ozval se po delším čase pan Nešpůrek. Propustili ho z léčebny nebo už z nemocnice. Snad je to dobrá zpráva. I když čtenáře, nerozlišující mezi psychopaty a psychotiky, zřejmě taky nepotěší.

P.P.S. Teď mne napadá: Flákat a šidit by taky nebyl marný titulek. Chybí mi ale článek pod něj. Škoda.