kapitola I. (Sbohem Papá)
Šedesátiletý Ernest Hemingway prý vypadal na osmdesát. Poté, co začal otevřeně mluvit o sebevraždě, přiklonil se ošetřující lékař k názoru jeho čtvrté ženy Mary, že je třeba vyhledat odbornou pomoc. Utajeně, pod jménem svého osobního lékaře, nastoupil Hemingway léčebnou kůru, která mu měla vyhnat sebevražedné myšlenky z hlavy. Že se to nepovedlo, už víme.
Farmakologickou léčbu na psychiatrické klinice završily elektrošoky. Hemingway jich dostal něco mezi 11 až 15, a to podle některých životopisců uspíšilo jeho odchod ze života. Jedním z vedlejších účinků šokové terapie bývá ztráta paměti, pro spisovatele fatální. Bez fungující paměti už Papá nedokázal vyvolávat vzpomínky a obrazy, ze kterých umělec tvoří. Psaní, v poslední době již tak dost obtížné, se pro něj stalo téměř nemožným.
První polovinu roku 1961 bojoval tělesně i duševně chátrající stařec s depresí a paranoiou, nepřítele viděl za každým rohem a vícekrát se pokusil sáhnout si na život. Druhého července vstal stejně časně, jak byl v dospělosti zvyklý, ze skříně v suterénu vzal dvouhlavňovou brokovnici, vyšel nahoru do přízemí a v hale, poblíž vchodu do domu, si prostřelil hlavu. Bylo to necelých 14 dnů před jeho dvaašedesátými narozeninami. (Vím, psal jsem to tu nedávno, ale proč si to nezopakovat?)
Místo brokovnice užívám pastilky Kalia Phosphorica (fosforečnan draselný) v potenci D3 a D6 připravené triturací podle dr. Schüsslera, aniž bych věděl, co je to, sakra, ta triturace. Nebo lividní obličej. (Nafialovělý, napovídá slovník. O trituraci ani muk.) Zkusím to tedy jinak a načnu další kapitolu.
kapitola II. (Ptejte se knihovny)
Text dotazu: Prosím o objasnění původu slova triturace.
Odpověď: Dobrý den, děkujeme Vám za využití našich služeb. Bohužel tento pojem nemá specifický technický výklad, jedná se o farmaceutický pojem. Triturace far.: drcení pevných látek na prášek. Můžeme se domnívat, že se jedná o slovo převzaté z anglického nebo latinského jazyka, nemůžeme to však tvrdit s určitostí.
Doporučili bychom Vám podat tento dotaz na Národní lékařskou knihovnu a nebo do Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
Myslím, že to nebude nutné. Poradím se ještě se Sinclairem. Sinclair, příjmením Nicholas, je Velký americko-český slovník z roku 1998. Což je shodou okolností právě ten rok, kdy mne poprvé pod záminkou léčby zavřeli do blázince. Tenkrát ještě říkalo se mu léčebna. Dnes už nemocnice. Nevzpomínám na to rád, ale rád se občas radím se Sinclairem. Sinclair říká jen to, že trite (čti trajt) je adjektivum s významem otřelý, otřepaný, banální. Příklad: His essay was full of trite phrases – Jeho pojednání bylo plné otřepaných frází. [Lat. tritus < terere, to wear out – opotřebovat]
Triturací (roztíráním) stříbra se rtutí vzniká též amalgam. Směs podle jedněch (převážně zubařú) neškodná, podle jiných (vesměs naturopatů) škodlivá. To ale není tématem této kapitoly. Spokojíme se v ní se zjištěním, že triturace je tření a drcení pevných látek na prášek. V homeopatické praxi se mísí s laktózou (mléčným cukrem) a vzniká tak základní látka pro další ředění a potenciaci. Ani to ale není tématem této kapitoly. Tím je zjištění, že dnes už se dá na internetu vyhledat kdeco. Třeba i
kapitola III. (Anacardium)
kapitolu z Homeopatické materie mediky Robina Murphyho, věnovanou příbuznému oříšku kešu, ledvinovníku východnímu. Jsou totiž dva – ledvinovníky. Západní a východní. Occidentalis a orientalis. Ledvinovník východní je jedním ze čtyř hlavních homeopatických léků na paranoidní schizofrenii a jeho klíčovým příznakem je rozdvojení mysli. Na jednom rameni anděl, na druhém ďábel.
Zatímco Medorrhinum má své výbuchy, ale nesnaží se je ovládnout, Anacardium se o sebeovládání pokouší. Medorrhinum nechá věcem volný průběh. Anacardium se snaží ovládnout za každou cenu, o to horší je pak jejich šílení.
(Vůbec bych se v této kapitole Anacardiem nezabýval, kdybych bůhvíproč nenazval celé toto pojednání tak, jak jsem je nazval. Všechno nebo nic zdálo se mi jaksi otřepané. A také jsem v jedné fázi své „choroby“ homeopatické Anacardium dostal. Možná ho nebylo dost.. málo? I když: To je velký homeopatický mýtus, že když se jedná o mentální problém, je třeba užít vysoké potence. Aurum 6 CH funguje stejně, jako 200 C nebo 1 M. Když jde o akutní stav, zvolím vyšší potenci.
Když jde o stav chronický, pacient užívá alopatické léky, použijte 6 C nebo LM, aby se odstranil vliv alopatik. A jejich léky jim neberte! Rozhodně ne schizofrenikovi konstituce Lachesis nebo Anacardium! Když jim vysadíte léky, začnou být agresivní, vy to budete považovat za zhoršení po léku a přitom to je důsledek vysazení jejich léčby.)
Anacardium zná všechno nebo nic. Je to jako funkce nervů. Když dosáhne koncentrace iontů určité hodnoty, musí přijít výboj. Anacardium neumí najít rovnováhu, ulevit si malým výbuchem. Exploduje a běsní. Buďto se ovládne, nebo může někoho zranit. Snaží se usměrňovat pomocí modliteb a meditace.
Historie dětství se podobá Staphysagrii a Thuje a Lycopodiu. Dítě je zneužíváno, především tělesně. Pro Anacardium je typické spíše tělesné zneužívání, pro Lycopodium spíše verbální a pro Staphysagrii veškeré – tělesné, verbální i sexuální. Lycopodium se cítí výpraskem ztrapňováno, Anacardium ponižováno. Tloukli je páskem nebo tyčí.
Dítě neví, co může dělat. Uvnitř se cítí neschopné, bezmocné, nezpůsobilé, chybí mu sebedůvěra. Může vypadat jako Lycopodium nebo Staphysagria. V „anacardické“ fázi přijde zatvrzení. Jako když vezmete ocel a tavíte ji a otloukáte, až ztvrdne. To je Anacardium. Mají svou silnou a tvrdou stránku. Ale taky může vypadat jako třasořitka a podivín.
Sociálně připomínají Lycopodium. Neradi se učí, neradi přemýšlejí, nemají rádi společenské situace. Jsou v rozporu sami se sebou.
Jako já právě teď. Má smysl dál pokračovat a vytrhávat z kontextu? Ano má, právě jsem narazil na: Stávají se z nich rebelové proti systému. Není to dospívající rebelie Ignatie. U Anacardia jde o silnější pohnutky. Nebudou to dělat právě proto(!), že jim to někdo nařizuje. Volí boj. Učitel přikáže, aby se třída ztišila, většina dětí ztichne, ale oni jdou na chodbu a rozbíjejí skříňky.
Tak daleko jsem ve své rebelii nikdy nezašel. Pokud jsem byl někdy Anacardium, pak spíš zaražené a tiché. Prvními, kdo začal schytávat mé výbuchy léta potlačovaného hněvu, byla má manželka a děti. Až homeopatická léčba vynesla potlačené energie na světlo tak, že začal jsem (dovolil jsem si) utrhovat se i na „cizí“.
A ještě mám v živé paměti své nedávné extempore (výstup) s paní domácí.
„Vy tu chodbu budete uklízet!“
„Já tu chodbu uklízet nebudu! Ale to, že vám to takhle říkám, neznamená, že to nebudu dělat. Rozumíte mi?“
Čímž bychom mohli pro dnešek tuto kapitolu ukončit. Pokračování zítra. (Pokud by si snad někdo chtěl pročíst Murphyho Anacardium celé, může zde.)