Omyl č. 1: FDA (Americký úřad pro kontrolu potravin a léků) testuje veškeré nové psychiatrické léky.
Ve skutečnosti FDA hodnotí pouze studie, které byly navrženy, řízeny, tajně prováděny a zaplaceny multinárodními, na zisk zaměřenými farmaceutickými společnostmi. Tyto studie zadávají farmafirmy dobře placeným výzkumným ústavům, v jejichž zájmu je získat pozitivní výsledky pro své korporátní zaměstnavatele. Nepřekvapuje, že takový přístup k výzkumu zaručuje doslova falešné výsledky.
Omyl č. 2: Schválení FDA znamená, že psychotropní lék má dlouhodobé účinky.
Omyl č. 3: Schválení FDA znamená, že psychotropní lék je při dlouhodobém užívání bezpečný.
Omyl č. 4: Příčinou duševní „nemoci“ je „chemická nerovnováha mozku“.
Ve skutečnosti se nikdy neprokázalo, že nějaká nerovnováha chemických neurotransmiterů v mozku existuje (až na případy deplece (vyčerpání) neurotransmiterů, které mohou vyvolávat psychiatrické drogy), navzdory opakovaným pokusům na laboratorních zvířatech nebo autopsii lidských mozků a mozkových řezů prováděné neurology. Vzhledem k tomu, že v lidském mozku se nachází více než stovka známých neurotransmiterových systémů, je hypotéza chemické „nerovnováhy“ urážkou, vmetenou do tváře vědy. A nejen to. I kdyby tu nějaká nerovnováha mezi dvěma z více jak stovky možných systémů byla, žádná chemická droga by ji nikdy nemohla napravit!
Taková zjednodušená tvrzení jsou jen nepodloženým výplodem pracovníků velkých farmafirem, kterým krmí na nich závislý psychiatrický průmysl a neinformovanou veřejnost…
Omyl č. 5: Antidepresiva účinkují jako inzulín u diabetiků.
Omyl č. 6: Syndrom z vysazení SSRI je něco jiného než „abstinenční příznaky“ (withdrawal syndromes).
Takzvaná antidepresiva skupiny SSRI vskutku vyvolávají závislost a neurologické či psychologické symptomy, které se objevují při jejich vysazení či snižování nejsou návratem (relapsem) předešlé „duševní poruchy“. Ve skutečnosti jde o abstinenční příznaky z vysazení, odlišné od příznaků spojovaných s původní diagnózou…
Omyl č. 7: Ritalin neublíží dětem ani dospělým.
Ve skutečnosti je metylfenidát (= Ritalin, Concerta, Daytrana, Metadate a Metylin; neboli “kokain pro děcka”) inhibitor zpětného vychytávání dopaminu a chová se stejně jako kokain v dopaminových synapsích, až na to, že ústně přijímaný metylfenidát proniká do mozku pomaleji než šňupaná nebo kouřená droga. Proto má ústy přijímaná droga mnohem mírnější účinky než kokain. Závislí na kokainu ve skutečnosti dávají přednost ritalinu, nabízí-li se v relativně čisté práškové formě. Při šňupání má totiž syntetický ritalin stejně rychlý nástup účinků jako přírodní kokain, ale prodlužuje schopnost udržet se „vysoko“. Molekulární struktury ritalinu a kokainu jsou založeny na bázi amfetaminu s prstencovými postranními řetězci, které vykazují nápadnou podobnost. Dopaminové synaptické organely v mozku (v srdci, krevním oběhovém systému, plicích a střevech) nedokáží mezi těmito dvěma drogami rozlišovat…
Omyl č. 8: Psychoaktivní drogy jsou pro člověka zcela bezpečné.
Ve skutečnosti se zjistilo, že psychotropní drogy ve všech pěti skupinách mají neurotoxické účinky (t.j. že v mozkových buňkách poškozují či jinak pozměňují fyziologii, chemii, anatomii a životaschopnost mitochondrií, miniaturních „elektráren“). Z toho důvodu mohou všechny tyto drogy při dlouhodobém užívání přispívat ke vzniku demence.
Každá syntetická chemikálie, která dokáže proniknout mozkovou bariérou, může způsobit změny v mozku. Syntetické drogy (léky) nedokáží vyléčit mozkovou dysfunkci či zvrátit poškození mozku. Spíš než by cokoli léčily, dokáží psychiatrické léky jen dočasně maskovat symptomy, zatímco abnormální emoční, neurologické či podvýživou způsobené procesy, napodobující „duševní nemoc“, dál nerušeně pokračují….
Omyl č. 9: Neznáme příčiny duševní „nemoci“.
Pochopitelné emoční potíže mých pacientů měly typicky vícero příčin, ale většina z nich zažila akutní a chronická sexuální, fyzická, psychologická, emoční a/nebo duchovní traumata – často doprovázená beznadějí, spánkovou deprivací, vážným citovým/tělesným zanedbáním a také podvýživou mozku (!) (nedostatečným příjmem mozkových nutrientů)….
Omyl č. 10: Psychotropní drogy (léky) nemají nic společného s ohromným nárůstem zinvalidizovaných a práce neschopných psychiatrických pacientů.
Mnoho běžně předepisovných léků může při dlouhodobém užívání poškozovat mozek a způsobovat demenci, zvláště antipsychotika (neboli “hlavní tranquilizéry”) jako Thorazin, Haldol, Prolixin, Clozapin, Abilify, Fanapt, Geodon, Invega, Risperdal, Saphris, Seroquel a Zyprexa. Všechny tyto drogy mohou přispět k úbytku mozkové kůry…
Omyl č. 11: U pacientů užívajících stimulující antidepresiva skupiny SSRI může z ničeho nic propuknout bipolární porucha.
Ve skutečnosti je chování jako mánie, agitace a agrese běžně způsobováno těmito „léky“ (Prozac [fluoxetin], Paxil [paroxetin], Zoloft [sertralin], Celexa [citalopram] a Lexapro [escitalopram]).
Je třeba zdůraznit, že SSRI vyvolaná mánie, agitace, akatízie, a agrese NENÍ bipolární porucha, a SSRI vyvolaná psychóza NENÍ schizofrenie! (Na adrese ssristories.net najdete přes 5000 doložených příběhů o drogami SSRI vyvolaném nenormálním chování, včetně 48 incidentů spojených se střelbou na školách, 52 tragických pouličních incidentů (road rage tragedies), 12 incidentů v letadlech (air rage incidents), 44 případů poporodní deprese, přes 600 vražd, přes 180 sebevražd a dalších násilných činů včetně násilí na pracovišti. Tyto případy představují pouze nepatrný zlomek všech možných případů, jelikož o užívání medikace se média většinou nezmiňují)…
Omyl č. 12: Antidepresiva mohou zabránit sebevraždám.
Ve skutečnosti tu není žádný lék, který by FDA schválila jako prevenci sebevražd, a to ani mezi tzv. antidepresivy, která naopak ZVYŠUJÍ výskyt sebevražedných myšlenek, sebevražedných pokusů a spáchaných sebevražd…
Omyl č. 13: Četné případy střelby na školách a na veřejných místech mají na svědomí neléčení schizofrenici, kteří měli užívat psychiatrické léky.
Omyl č. 14: Pokud váš pacient slyší hlasy, znamená to, že je schizofrenik.
Všechny uvedené skutečnosti by měly každého z nás přimět k následujícímu zamyšlení: „Kolik asi jinak normálních a léčitelných osob bylo v posledních padesáti letech propagandou farmafirem chybně onálepkováno jako duševně nemocní (a pak také chybně léčeno) a přinuceno vydat se tragickou cestou nevhodných terapeutických intervencí směrem do zapomenutí?
Ve své vlastní praxi jsem osobně léčil stovky pacientů, kteří obdrželi řadu matoucích a odporujících si psychiatrických nálepek, mnoho z nich prezentovaných jako „úplně nová choroba“, na kterou se právě našel nový „zázračný lék“, mohutně propagovaný v televizi a obchodními zástupci výrobců léčiv.
Mnoho mých pacientů bylo jednoduše oběťmi nepředvídatelných interakcí dvou různých podávaných chemických „léků“ (až příliš často mnohem více než dvou takových „léků“) či prostě nepříznivé reakce na psychiatrické „léky“, která pak byla chybně diagnostikována jako nová duševní nemoc. Na základě své vlastní zkušenosti s 1200 pacienty (v mé malé izolované části světa) si říkám, co se asi musí dít po celé Americe, a trápí mne to. Přímo před našima očima tu dochází k obrovské iatrogenní (lékařem či lékem způsobené) epidemii, mající dopad na desítky miliónů trpících obětí, které mohly být vyléčeny, kdyby jim nebyly podávány tyto drogy.
Už dávno se s tím mělo něco udělat.
Zkrácená verze článku, plná verze (anglicky) zde:
literatura:
(knihy využité jako podklad pro tvrzení uváděná v článku; hádám, že žádná z nich dosud nebyla přeložena do českého nebo slovenského jazyka)
Peter Breggin, Toxic Psychiatry; Your Drug May Be Your Problem; Talking Back to Prozac; Medication Madness (Toxická psychiatrie; Váš lék může být váš problém; Odmlouvání Prozacu; Šílenství medikace);
Joseph Glenmullen, Prozac Backlash; and The Antidepressant Solution: A Step-by-Step Guide to Safely Overcoming Antidepressant Withdrawal, Dependence, and “Addiction” (Prozac na pranýři; Jak na antidepresiva: Průvodce bezpečným zvládnutím abstinenčních příznaků při vysazení antidepresiv aneb zbavujeme se závislosti krok za krokem) ;
Robert Whitaker, Mad In America: Bad Science, Bad Medicine, and the Enduring Mistreatment of the Mentally Ill; and Anatomy of an Epidemic: Magic Bullets, Psychiatric Drugs, and the Astonishing Rise of Mental Illness in America (Bláznem v Americe: Špatná věda, špatná medicína a přetrvávající nevhodná léčba duševně nemocných; Pitvání jedné epidemie: Kouzelné kulky, psychiatrické léky a ohromující nárůst duševních nemocí v Americe) ;
Loren Mosher a Voyce Hendrix, Soteria: Through Madness To Deliverance (Soteria: Šílenstvím k osvobození);
Peter Goetzsche, Deadly Medicines and Organised Crime: How Big Pharma has Corrupted Healthcare (Smrtící medicína a organizovaný zločin: Jak Big Pharma zkorumpovala zdravotnictví) ;
Grace Jackson, Rethinking Psychiatric Drugs: A Guide for Informed Consent; and Drug-Induced Dementia: A Perfect Crime (Přehodnocení psychiatrických léků: Průvodce pro informovaný souhlas; Léky způsobená demence: Dokonalý zločin);
Marcia Angell, The Truth About the Drug Companies: How They Deceive Us and What to Do About It (Pravda o výrobcích léků: Jak nás klamou a co s tím dělat);
David Healy, Let Them Eat Prozac: The Unhealthy Relationship Between the Pharmaceutical Industry and Depression a The Antidepressant Era (Ať baští Prozac: Nezdravý vztah mezi farmaceutickým průmyslem a depresí; Éra antidepresiv);
Elliot Valenstein, Blaming the Brain: The TRUTH About Drugs and Mental Health (Mozek na lavici obžalovaných: PRAVDA o „lécích“ a duševním zdraví) ;
Ray Moynihan a Alan Cassels, Selling Sickness; How the World’s Biggest Pharmaceutical Companies Are Turning Us All Into Patients (Prodáváme nemoc: Jak z nás největší světové farmaceutické společnosti dělají pacienty);
Melody Petersen, Our Daily Meds: How the Pharmaceutical Companies Transformed Themselves into Slick Marketing Machines and Hooked the Nation on Prescription Drugs (Náš denní lék: Jak se farmaceutické společnosti přeměnily v mazané marketingové stroje a zavlekly národ do závislosti na drogách na předpis);
Russell Blaylock, Excitotoxins (Excitotoxiny);
Carol Simontacchi, The Crazy Makers: How the Food Industry is Destroying our Brains and Harming our Children (Dělají z nás blázny: Jak nám potravinářský průmysl ničí mozky a poškozuje děti).
Doktor Gary Kohls je lékařem na penzi z Duluthu ve státě Minnesota v USA. Desetiletí před svým odchodem na penzi poskytoval „celostní (nelékovou) a preventivní péči o duševní zdraví“. Jako penzista přispívá pravidelnými sloupky do alternativního týdeníku Duluth Reader.
Zabývá se v nich většinou hrozbami amerického imperialismu, přátelského fašismu, korporací, militarismu, rasismu, a škodami způsobenými farmaceutickým průmyslem, psychiatrickými léky, přeočkovaností dětí a dalšími jevy, jež ohrožují americkou demokracii, obyvatele, zdraví a dlouhověkost a budoucnost planety.