Nedávno mi telefonovala mladá žena, abych jí pomohla rozhodnout, kde má žít, protože věděla, že používám také kineziologii. Vysvětlila jsem jí, že jí mohu pomoci s jejím zmatkem tak, aby se mohla rozhodnout sama, ale kineziologii že k tomu nepoužívám. Při úvodním pohovoru mi řekla, že bere léky na úzkost.
Sezení jsme začaly s nepříjemným pocitem z toho, že se nedokáže rozhodnout, zda se vrátit domů, a s pocity, že je tlačena k nějakému rozhodnutí.
I když nevím, co dělat, a mám pocit, jako by můj mozek nefungoval a nemyslí mi to a nemohu se rozhodnout…
I když mám strach, že se na mne lidé budou zlobit, že nevím, co mám dělat…
Vysvětlila jsem jí, že když pracuji s lidmi, kteří se potřebují rozhodnout, obvykle se spolu podíváme na obě strany a vyčistíme všechny možné emoční bloky tak, aby se nakonec cítili dobře s jakýmkoli rozhodnutím. Často začínáme se seznamem všech pro a proti.
To jsme udělaly a proti hovořilo to, že dům je chladný, že si nemůže dovolit vytápění a že jí vadí sousedi. Pro hovořilo, že její otec nesnáší, že bydlí u něj. Když jsem ji požádala, ať si představí svůj dům, měla silný pocit nepohody. Když jsme začaly pátrat po příčinách, ukázalo se, že celou tu věc konzultuje s někým jiným. Natáčela hlavu a zdálo se, že naslouchá někomu dalšímu a odpovědi přicházely v jakémsi kódu, což mi došlo až později, V tu chvíli mi to, co říkala, nedávalo smysl.
Došlo mi, že tu máme buď mnohočetnou poruchu osobnosti nebo schizofrenii. Není to nic, v čem bych byla doma, ale moje sesta a můj otec tím trpěli, takže jsem dokázala odhadnout, jestli se s klientkou cítím bezpečně. Rozhodla jsem se tedy pokračovat jako obvykle, protože jsem neměla dojem nějaké nepatřičnosti.
Říkala: „Mám říct, že..“ a já ji instruovala, aby ťukala přesně na ta slova, i když nechápeme, co mají znamenat.
I když pláču, protože jsem ještě malá… (Even though I have this tears for me be junior problem…)
I když mám tyhle potíže se zhroucením… (Even though I have this breakdown problem…)
I když mám tuhle velkou potíž s bezvýchodností… (Even though I have this bad futile attempt problem…)
I když si připadám jako ve válce, ve válce nebo v pekle… (Even though I have this war, war, hell problem…)
Neměla jsem ponětí, co to má všechno znamenat, a ona také ne, ale bylo jasné, že se začíná uvolňovat. Vysvětlila jsem jí škálu intenzity a podle ní klesala na 7 nebo 8 a bylo to v pořádku. Tak to pokračovalo, až se zhluboka nadechla a řekla: “Už je to dobrý.” Následovala tato konverzace:
“Co myslíš?” “Měla bys jí říct, že se cítí v pohodě.” “Jo, souhlasím, je to v pohodě.” “Řekni jí, co se dělo, když jsi byla na 7.”
V tu chvíli na mne pohlédla a řekla: „Teď s vámi mluvím já. … Už deset let slyším hlasy. Byla jsem kvůli tomu hospitalizovaná, ale nikdy jsem na to nebrala léky a naučila jsem se s tím žít. Potíž je, že jim pokaždé nerozumím, protože mluví šifrovaně. Určitě to má nějaký důvod, ale nevím jaký. Schválně jsem vám to neřekla, protože jsem chtěla pomoct s tím problémem a chtěla jsem počkat, až se uvidíme, jestli s tím půjde pracovat. Kdybych měla pocit, že to není v pohodě, nezůstala bych tu.“ (A teď bylo na mně, abych se rozhodla, zda je to v pohodě!) V žádném případě nechtěla, abych jí pomáhala s jejími hlasy, chtěla jen vyřešit tu svoji nerozhodnost.
Řekla jsem jí, že můžeme klidně pokračovat, a vysvětlila, že budeme ťukat na cokoli, co se objeví, ať už to bude vyjádřeno jakkoli, a zaměříme se na to, co to bude dělat s jejím tělem. Zeptala jsem se jí, jak se cítila, když byla na 7. Bylo to v pohodě nebo ne? Řekla, že ne. Navrhla jsem jí, aby vysvětlila svým ostatním částem, že bude poslouchat jejich návrhy, ale udělá si z toho film, aby to pro ni bylo bezpečnější.
Nazvala ten film“Jsem nabušená do centimetru svého života” (I’m battered within an inch of my life) a intenzitu na škále od 0 do 10 měla na 9. Jak jsme ťukaly na ten film, intenzita klesala a ozývala se ještě další čísla. Pokračovaly jsme, až to, co se mi jevilo celkem jako tři osoby, mohlo bez potíží přijmout myšlenku, že budou společně sledovat ten film. Ona vyprávěla příběh a ťukaly jsme na všechny intenzivní pocity.
I když tam bylo tolik křiku… (Even though there was so much shouting…)
I když mne uhodil a já si připadala tak bezbranná… (Even though he hit me and I felt so unsafe…)
I když roztrhal můj svět na kusy, všechno bylo najednou špatně (Even though he tore my world apart, nothing felt right anymore…)
Pak se objevila další šifra.
I když mám tuhle špatnou karmu Sharon… (Even though I have this bad Sharon karma…)
Řekla mi, že to odpovídá pocitům nepohody u ní doma, protože u sousedů je hodně křiku a ona vnímá tu hněvivou energii. Také mi vysvětlila, jak ona sama chápe tu poslední větu.
I když jsem to udělala a přála bych si, aby se to nikdy nestalo, protože jsem teď stejná jako on… ( Even though I did that and I wish I had never done that, it makes me as bad as him…)
I když jsem citlivá na energii sousedů a nevím, co mám dělat… (Even though I am sensitive to the energy next door and I don’t know what I want to do…)
I když si myslím, že bych měla vědět, co dělat… (Even though I think I should know what to do…)
I když potřebuju víc času, nerozumím tomu, takže se teď nemohu rozhodnout… (Even though I need more time, I don’t understand this so I can’t make a decision right now…)
Ukázalo se, že ji nic netlačí do rozhodnutí, ale že ten tlak vychází z ní samé, protože má pocit, že by se měla umět rozhodnout. Řekla mi, že když jsem bez komentáře poslouchala to její blábolení, jako by to bylo úplně normální, a ťukaly jsme na cokoli, co se objevilo, bylo to pro ni velice léčivé a osvobozující, protože si byla vždy vědoma reakcí jiných lidí na její hlasy. Moc dobře jí udělalo zjištění, že ještě nemá všechny informace potřebné k tomu, aby se mohla rozhodnout, a necítila už žádný tlak, aby tak učinila, což se zdálo být uspokojivým výsledkem našeho sezení.
Domluvila si další schůzku a při ní hlásila, že už neprožívá hlasy v takové intenzitě, měla vysoce produktivní období a cítí se vyváženě. Tak dlouhé prý ještě nikdy nezažila. Všechno se ale změnilo k horšímu po hádce s matkou a hlasy se vrátily. Nicméně během naší práce se už tolik neprojevovaly. Sezení jsme zaměřily nejprve na propojení s tělem, cítila se tupá a mrtvá a neschopná vnímat nějaký pocit nebo myšlenku.
I když nic necítím, mluvím, ale nedokážu říct, jak se cítím, jsem tupá, mrtvá, zmrzlá, něco ve mně zamrzlo… (/Even though I feel nothing, I am talking but I can’t tell you how I feel, I am numb, dead, frozen, something has frozen inside me…)
Uvědomila si, že má v sobě ztuhlou hněvivou energii, kterou nedokáže vyjádřit. Bojí se, že nemá, jak by ji vyjádřila. Pokaždé, když se o to pokusila, obrátilo se to proti ní ve formě deprese a nakonec i jako psychotická epizoda, kvůli které musela bát hospitalizovaná.
I když nedokážu vyjádřit hněv… (Even though I can’t express anger…)
I když se tolik bojím vyjádřit hněv, šílím, když se o to pokusím… (Even though I am so afraid to express anger, I go crazy when I try…)
I když vnímám záškuby energie, procházející mým tělem až dolů do nohou… (Even though I have swirls of energy moving through me, down into my legs…)
Pak se vynořila zas menší “šifra”.
I když do toho nikomu nic není, akorát tobě, ty vlezlá cuchto… (Even though it’s nobody’s business but your own you nosey mare…)
I když chci, abys řekla mýmu tátovi, ať se nedotýká… (Even though I want you to tell my dad not to touch…)
I když ty možná můžeš, ale já ne… (Even though maybe you can but I can’t…)
I když jsem na všechno tak sama… (Even though I am so unsupported…)
Požádala jsem ji, ať se zaměří na svoje tělo a její pocity se začaly měnit. Cítila tlak na hlavě, jako by na ní měla kus vlhkého jílu.
I když mám kus vlhkého jílu na hlavě, který pokrývá moje ústa a nos jako špinavá vlhká plena… (Even though I have wet clay on my head, its covering my mouth and nose, its like a dirty nappy…)
I když mám na hlavě špinavou plínku a nemůžu dýchat… (Even though I have a dirty nappy on my head, I can’t breathe…)
Dokázala si uvědomovat další pocity a každý z nich odkryl další vrstvu paměti, až si uvědomovala, že leží sama, maličká, v dětské postýlce.
I když jsem tak maličká a opuštěná, nikdo neslyší můj pláč, pláču tak usilovně a nikdo mne neslyší… (Even though I am so little and so alone, no one can hear my crying, I am crying so much, they can’t hear me…)
I když si dám na hlavu plínku, stejně si mne nikdo nevšímá… (Even though I have put my nappy on my head they still don’t notice me…)
Intuice mi napovídala, abych v každém dalším kole přidala slovo zima. “Vy pořád opakujete to slovo, a máte pravdu, byla mi hrozná zima. Nesnáším zimu a můj dům je tak chladný, proto tam nechci bydlet,” potvrdila mi. Uvědomila si také, že to vše se odehrávalo po nastěhování rodiny do toho domu, kdy její rodiče prožívali velice těžké období.
Po tomto kole ťukání jí bylo jasné, proč by raději zůstala s rodiči a nestěhovala se do vlastního domu, ale zároveň si uvědomovala i těžkosti, které působí rodičům její přítomnost, a myšlenka, že by se mohla přestěhovat, už jí tolik nevadila. Viděla, jak zatěžuje svoji matku svými plány a tím, že se ji snaží vmanévrovat do role toho, kdo bude rozhodovat za ni. Kvůli tomu se také pohádaly, jelikož matka si s tím nevěděla rady.
Uvědomila si také, jak těžké to měla její matka, která pracovala doma i v době, kdy ji přivedla na svět, a tak se někdy stávalo, že ji nechávala samotnou v postýlce a nikdo ji neslyšel.
Tělesně se cítila velice živá a uvolněná a nepociťovala žádný hněv. Cítila se schopná probrat celou věc s rodiči a dohodnout se na tom, co bude pro všechny nejlepší.
Nedávno se opět objevila a hlásila, že už neslyší skoro žádné hlasy, zato vnímá viditelná znamení. Úspěšně se přestěhovala do svého domu, aniž by při tom zaznamenala obvyklé potíže, daří se jí dobře, je spokojená a usazená a to vše přičítá působení EFT.
Sdělila mi, že energeticky pracovala s osobou, která se zabývá schizofrenií, a že jí srovnala vyšší energie, které by měla tvořivě využít, ale že EFT jí pomohlo vyrovnat se s osobními problémy. Tentokrát jsme pracovaly na sousedských vztazích. Cítila se nejistá a bála se promluvit si se sousedem o nějakých záležitostech kolem zahrady a plevelu u plotu.
Po ťukání cítila, že mu dokáže lépe sdělit své vlastní plány se zahradou a už ji tolik neděsilo, co si o ní bude myslet. Chtěla mu také říct, že má schizofrenii, což někdy ovlivňuje její chování, a necítila už dřívější obavy z toho, že se lidé dozvědí o její diagnóze.
Ťukaly jsme také na jeden sen. Ťukala jsem průběžně, zatímco ona vyprávěla sen a na konci pochopila, že symbolizoval její žal z toho, že nikdy nebude mít dítě. Rozhodla se tak kvůli své diagnóze a ťukání pomohlo vyléčit hluboko uložený pocit samoty.
Nedávno mne požádali, abych vyškolila v EFT tým profesionálů z oblasti péče o duševní zdraví, a z toho mám opravdu velkou radost. Ví se už dlouho, že konvenční psychoterapie (pouhé povídání) často otevře staré emoční zranění, které by se takto dalo rychle a účinně zahojit.
Sama provádím hodně ťukání na vlastní smutek z toho, že už je příliš pozdě pro moji sestru, která spáchala před třemi lety sebevraždu. Nikdy jsem na ni EFT nepoužila, protože jsem tenkrát byla přesvědčená, že bych neměla ťukat s duševně nemocnými. Vím, že nemám vstupovat nikam, kam nepatřím, a určitě jsem neměla tehdy zkoušet EFT se svou těžce nemocnou sestrou, která ve svých slabších chvilkách vyhrožovala, že mne zabije.
Tato klientka je úplně jiný případ a já jsem ráda, že jsem jí dokázala pomoct. To, že s ní pracuji jako s kterýmkoli jiným klientem, jí dělá očividně dobře, a také mně se pracuje s radostí. Vlastně jde asi o nejupřímnější klientku, s jakou jsem se dosud potkala, servíruje mi všechno „jako na talíři“, takže se ani nemusím kdovíjak namáhat!
S přáním všeho nejlepšího
Gillian
zprávu Gillian Wightmanové (Skotsko) z angličtiny přeložil J.B.
celý článek k nahlédnutí zde