Jenomže jsem tenkrát neumřel a když to na mne přišlo znovu, už jsem věděl, že stačí si na chvíli lehnout a nechat to projít. Měl jsem sice pocit, že mi při tom odchází mozek (jakože odumírají nějaké neurony v čelních lalocích), ale pokaždé se zas vrátil. Těžko říct, zda v lepším či horším stavu. Přijde na to, odkud a jak se to bere.
Nějakou dobu mne to trochu stresovalo, že nevím, co se to se mnou děje.. a vytvořil jsem si takovou uklidňující hypotézu, že to souvisí s likvidací nepotřebných myšlenkových vzorců.. a že musej odumřít ty spoje, kterýma ty moje blbý myšlenky pořád běhají.. aby se mohly vytvořit nový cestičky pro myšlenky lepší – pozitivnější. S tou jsem se spokojil a soustředil se na rozpoznávání a poklidné prožívání těch epizodických procesů v mé hlavě.
Kdykoli jsem si včas uvědomil, co se to se mnou právě děje, přestal se přemáhat a nutit do nějaké činnosti, v klidu se natáhnul (kamkoli se zrovna dalo) a zavřel si oči, ukázalo se, že se mi v závěrečné fázi zjevují všelijaké obrazy. Statické i pohyblivé. Většinu z nich si už nepamatuju. O tom předposledním cyklu, kdy dalo se už mluvit o jakési krátké obrazné (dokonce snad i zasvěcující) instruktáži, jsem psal svému příteli na telefonu. Nezdá se, že by ho to nějak zaujalo. Nebo mi jeho reakce unikla. Naše e-mailová korespondence je už dost nepřehledná.
Ty dnešní obrazy mám ještě v dost živé paměti. Dopsal jsem nějaké texty v PC a šel si lehnout. Zaznamenal jsem zvláštní napětí v hlavě (nebyla už to bolest). Něco jako kdyby se celá moje hlava proměnila v bzučící transformátor elektrické energie. Protože ta moje malá umírání přicházejí v několika vlnách (a tohle byla dnes už asi třetí nebo čtvrtá), napadlo mne, že je to závěrečná fáze, po které se člověku uleví. Rychle jsem si tedy lehl a zavřel oči.
Viděl jsem otevřenou oblohu. V kulatém otvoru mezi mraky se postupně objevovaly mužské, ženské a snad i zvířecí obličeje. Nakonec boží oko, které se začalo vzdalovat a proměnilo se přitom v bílého ptáka. Nemohu tvrdit, že přímo v holubici. Chvílemi připomínal ten pták spíš kachničku.
Když se pak odtřepetal, zůstal jeho stín na obloze, jakési tapisérii, na níž se objevily i další siluety všelijakých rostlin a drobných živočichů. Chvíli byly nehybné a pak se začaly pohybovat, odlepovat od „plenty“ a vytrácet se, až zbyla jenom samotná, prázdná „opona“, a jenom ta. Napadlo mne, že by asi nebylo od věci si to zapsat a přidat k tomu ještě pár básniček, které povezu do Proseče. Kromě několika pokusů o převody poezie Tima Burtona do českého jazyka a překradu Válkových sonetů ze slovenštiny, určených pro seminář, mám ještě nějaké svoje čerstvější sonety, které jsem do soutěže neposílal. Tak asi nastal čas, aby se někde (třeba zde) ukázaly.
(jenom je teď ještě najít)
Tak..! A text o zbytku dnešní noci, který jsem právě vkládal, je pryč. Zůstane to tedy prozatím jen mezi mnou a mnou. Akorát Kačence už jsem (v průběhu dalšího svého „umírání“; přišla na mne do rána ještě asi dvě) většinu vyslepičil, jak je mým (snad dobrým) zvykem. Všem dobrý den a odkaz pro sebe. Na později.
Skočím si na WC („srací voda“ od Áji přeci jen funguje) a dám vařit ranní kaši od pana EMCA. Je to už čtvrté ráno, co snídám takhle instantně, předzásobil jsem se. V mániích na vyvařování moc času ani chuti (klidu) není. Takže to všelijak „flikuju“ co nejpřijatelnějšími hotovými potravinami. V sobotu se osvědčil lotrinský koláč z LIDLU, tamtéž zakoupené rybí konzervy vydržely do pondělní večeře. Jsou ale dost hnusné. Ten olej v nich je kazí. Včera jsem ani nedojedl. A spustil si takový záchvat slzení a kašle (drobečkem chleba v krku), jaký jsem si zasloužil. Tak, práce i zábavy mám pro dnešek dost. Kdykoli zatím zavřu oči, vidím, že pokračuje mé denní snění (obrazy uvnitř). Ještě tak umět vyčistit si mysl. A možná se takhle postupně vyčistí sama..?
— — —
(chvilku před půl třetí „elektrifikace hrudníku“, překrásné vnitřní světelné obrazy, barevně laděné do růžova, žluta a červena; ještě jsem nevystrčil nos z domu, jen krátce promluvil s Alenkou na schodišti .. proces chce pozornost upřenou dovnitř, pak přicházejí i nápady na řešení některých situací.. a nevěřili byste, jakou radost přinese poděkování při milostiplném prožitku)
((stále ještě moc spěchám a zbytečně chodím „na trh“ s neúplnými nedodělky; chce to klid, chladnou hlavu a nohy v teple))