Většina profesionálů, léčících psychotiky, schizofreniky a další duševně „nemocné“, nechápe, co se ve skutečnosti s pacientem děje, a neví ani, jak ho správně léčit. Pacienti bývají často zamykáni na psychiatrických odděleních a lékař je navštěvuje jednou denně na pár minut (pokud vůbec). Léčba pozůstává z podávání antipsychotik, které upravují hladinu neurochemikálií v mozku. Pacientům se řekne, že jsou nemocní, že mají halucinace apod., jinými slovy, že jsou psychotičtí. Lékaři nezkoumají pacientovo podvědomí pomocí regrese či hypnózy, jelikož obvykle nejsou v těchto oblastech vzděláni. Lékař, který těmito technikami a meditací neprozkoumal vlastní podvědomí, je nemůže používat na jiných lidech. Setkával by se s jevy, které by nechápal, a nemohl by tyto techniky používat bezpečně.
Farmaka používaná k léčbě psychóz ovlivňují mozek tak, že astrální tělo a chitta (pozn.: podle védy jedna ze 4 částí antahkarany – projevené mysli či vnitřního vědomí, související s pamětí a podmíněným vědomím; dalšími částmi jsou manas – smysly sycená mysl, buddhi – intelekt a ahankara – ego) se rozpojí. Pacient se tak odpojí od mnoha svých mentálních a emočních vzorců (samskar) a sníží se vibrace jeho éterického a fyzického těla, takže se zpomalí jeho mentální aktivita. Dojde také k odpojení od nižších čaker, což vede ke ztrátě chuti na sex a ke znecitlivění genitálií. Léky tak omezí všechny podněty přicházející k pacientovi z jeho jemnějších energetických struktur (jemnohmotných těl). Dojde tak k omezení extrémních symptomů a pacient se jeví méně chaotickým. Potíž je v tom, že jemnohmotné struktury jsou stále ve zmatku, jen byly odpojeny od nižšího (fyzického) těla, takže zmatení se nemůže tak silně projevovat v tělesné rovině. Zmatené astrální tělo a chitta nebyly vyléčeny ani vyčištěny, a když se přestanou podávat chemické léky, je pravděpodobné, že psychóza propukne znovu. Proto se psychotikům často říká, že musí užívat léky dlouhodobě, případně celý život – pro jistotu.
Co je tedy psychóza? Abychom to pochopili, musíme se podívat na strukturu ega, což je v podstatě krystalizované astrální tělo a chitta. Ke krystalizaci dochází proto, aby se jedinec chránil před emoční bolestí z nitra (způsobenou minulými traumaty a odpojením od vlastní podstaty či ducha) a také na ochranu před vnějšími negativními vlivy. Ke krystalizaci navíc přispívají i naučené odpovědi na podněty z vnějšího světa a společenské tlaky. Dobře strukturované ego udržuje vnitřní emoční bolest na minimu a úspěšně (s minimální úzkostí) čelí vnějšímu světu. Opravdu dobře formovaná struktura naplňuje své touhy interakcí se světem. Neúspěšná struktura nedokáže udržet vnitřní bolest na minimu a neporadí si účinně ani s každodenním životem, který v ní vyvolává silnou úzkost. Ego průměrného člověka se nachází někdy mezi těmito dvěma extrémy.
Nedokáže-li ego udržet vnitřní emoční bolest pod pokličkou, jeho struktura není dost pevná a může docházet k výronům. Právě tak může destabilizovat jeho strukturu, nedokáže-li si ego poradit s vnějšími tlaky. Na povrch se pak může náhle vynořit větší samskara s mocným emočním obsahem a narušit krystalizované astrální tělo (strukturované ego, včetně jeho „paměťové schránky“). Do uvolněného prostoru mohou vstoupit části světelného těla s vyšší vibrací, což může zvýšit vibrace astrálního těla a jeho nestabilitu. V astrálním těle tak náhle propukne zmatek a zároveň do našeho vědomí vstoupí vyšší energie. Člověk prožívá tyto vyšší energie a cítí se nepřemožitelný, duchovně probuzený a zcela jedinečný. V psychiatrickém slovníku se tomu říká stihomam. Zmatek v astrálním těle a struktuře ega brání člověku pochopit, co se s ním děje. Ego vnímá tyto proudy vyššího vědomí a dojde k závěrům jako: „jsem převtělený Ježíš“, „dosáhl(a) jsem osvícení“, „mohu létat“, a podobně. Zdá se mu to skutečné, protože to je skutečné. Duchovní skutečnosti jsou totiž mnohem skutečnější než pozemský život, a když je člověk prožívá, nemůže je vnímat jinak, než jako skutečné. Jelikož ale obvykle chybí rámec či skutečné poznání, aby se prožívané zkušenosti daly zařadit do kontextu, naše ego si vytvoří blud typu „jsem Ježíš“.
Pro psychiatra, který nezná skutečnost a nemá ani srovnatelné zážitky, je to jednoduše blud. Jaký má ale smysl, říkat to někomu, kdo právě prožívá skutečnost skutečnější, než vše, co dosud mohl zažít? Část této zkušenosti je zcela reálná: pocity majestátnosti a velkoleposti přesně odpovídají cítění Ducha. Jak jinak by si podle vás měl připadat Bůh? Psychiatr se svým medicínským vzděláním ale takové prožitky interpretuje jako bludné.
Osoba spojená s vyšším vědomím prohlédne nejspíš neupřímnost a vylhanost jiných egostruktur, včetně své vlastní, stejně jako společenských norem a uznávaných hodnot. Skrze zkušenost s vyšším vědomím odhalí své ego jako podvodníka. Vnímat se tak není snadné, ale s pomocí vyšších sil je to možné a přináší to i uspokojení. Totéž ego, odhalené jako podvodník, ale vytváří i bludy. Halucinace se mohou dostavit i při otevření třetího oka. Ačkoli třetí oko hledí do jiných skutečností a halucinace (vidiny) jsou založeny na této aktuální vizi, často bývají zkomoleny právě egem. Při aktivaci třetího oka a chaotické chittě mohou být vizuální vjemy tak živé, že se zdají být skutečné. Některé z nich přitom skutečné být mohou.
Jelikož vibrace astrálního těla se může zvýšit vlivem světla a také aktivací čaker a dalších struktur, zvyšuje se v něm zmatek. Ve veškerých krystalizovaných strukturách, které držely určité myšlenky a pocity oddělené a umožňovaly hladký chod věcí, propuká naprostý zmatek. Chitta víří zběsilou rychlostí a myšlení se tak zrychluje. Zvyšuje se také IQ, ale myšlenek je tolik, že není možné se soustředit a zůstat příčetný. Minulost se míchá s přítomností, reálné zrakové vjemy s halucinacemi a člověk začíná šílet. Nedokáže už uchopit realitu, ani vyznat se v jiných lidech a může mít pocit, že se proti němu spikl celý svět. Stupňuje se paranoia a bludy se přibližují pozemskému dění: „Moje máma mě chce dát zavřít do blázince“, „Moje dívka mě chce zabít“, „Všichni jdou po mně“, „Sleduje mě FBI“.
Astrální tělo se časem zklidní a vyšší síly se postupně odpojí. Extrémní bludy odezní a myšlení se zpomalí. Vibrace astrálního těla a chitty se vrátí k normálu, ale budou silně ovlivněny psychotickou epizodou. Vědomí, že vaše ego je podvodník, je o to bolestnější, že už vás nepovzbuzují síly vyššího vědomí. Astrálem otřáslo vyšší vědomí a nějakou dobu potrvá, než se vše usadí. Pravděpodobně se dostaví deprese a úzkost a začíná pomalý proces znovuvytváření vědomí sebe sama. V tomto bodě se pacient může pokusit vrátit do normálu, nebo začít očistný proces a pokusit se dosáhnout vyššího vědomí s jasnou myslí a čistými úmysly. K tomu je třeba postupně zvyšovat vibrace éterného a fyzického těla, zatímco astrální tělo se očistí ode všech minulých emočních zátěží. Jde o to, čemu člověk po psychotické epizodě uvěří. Může se domnívat, že měl prostě psychotickou ataku, kterou je třeba léčit antipsychotiky, nebo dojít k závěru, že šlo o nečekané duchovní probuzení, které by mohlo pokračovat duchovní proměnou a vtělováním (světla).
Lékařsky vzdělaný odborník nad tímto vysvětlením mechanismu psychóz nejspíš jen pokrčí rameny, protože on se naučil vnímat psychózy „vědecky“. Nevzdělaný laik s psychiatrickou diagnózou se ale nad ním může zamyslet bez předsudků a sám posoudit, nakolik odpovídá jeho osobní zkušenosti s psychózou a jejím průběhem.
Na závěr ještě útržkovitou říkanku, co ze mne vypadla někdy kolem 20. roku, aniž bych přesně věděl, proč. Připomněla se mi dnes, při snaze pochopit pojem chitta.
Sehranka
Dívenka, která dlouho hrála si
s úpisy dlužníků své lásky.
Roztržitá jak počasí,
jak pejsek, zvyklý na vycházky.
Bolesti, dokud nevykřikly.
Dívenka, která udivena,
všimla si, že se mění v schránku,
jež trčí, ničím nechráněna,
a bere, co kdo do ní strčí.