„A když přece něco napíšu a pošlu?“ napsal jsem tedy panu Duchkovi.
Žádná odpověď. Mlčení vykládá se obecně jako souhlas. I napsal jsem motivační dopis. (Už zkraje tohoto roku, jen ještě nevěděl jsem tehdy, co s ním.) A pošlu ho panu Duchkovi. Třeba ho vytrhne z jeho chvályhodného pracovního zanícení a přivede alespoň na chvíli na jiné myšlenky. A třeba také ne. To už se, nejspíš, nikdy nedozvíme. Takže (ten dopis):
Vážení a milí pracující a vydělávající,
(jakož i vy ostatní, t.j. pracující a nevydělávající, nepracující a vydělávající, i vy, obou záporů mocni)
stalo se mi to v Chocni, kde.. *) ..a může se to stát i vám, kdekoli na světě. Především ale tam, kde právě teď jste (sedíte, stojíte, klečíte, ležíte, letíte a kdoví co ještě) a toto čtete. A cože se mi to – a se mnou – stalo? Inu, báječná věc. Stal jsem se totiž (na relativně mladá a trochu už bolavá kolena) INVESTOREM!
Kus (no dobře, jen kousek) svého poctivě zaslouženého invalidního důchodu utrhl jsem si tuhle od huby a podpořil tak jednoho začínajícího podnikatele v jeho… (doplňte cokoli). Nejlépe asi slovo PROJEKTu. Či PODNIKu. (Částečně dopravního.) Jmenuje se Říkanky pro Mateřská centra a více o něm najdete zde: www.nakopni.me
a klidně pak můžete udělat totéž, co já. Anebo něco jiného. Nějak jinak. To už je zase na vás.
Já na rozdíl od vás mám tu (ne)výhodu, že Pavla H. znám (z obnovených každoročních setkání pořádaných sdružením SELFHELP) osobně a jsem jím (částečně) zcela uchvácen. I proto jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Možná úplně blbě. Může-li blbé rozhodnutí přinášet člověku dobrý pocit. Asi může. Ukazuje se. Bláznovi určitě. Ale tím už vás nechci zdržovat. Připravovat o drahocenný čas. I když to zrovna dělám. Čili už jen hezký (celý) nový rok i letos
přeje
Jiří B. Choceňský
*) Také procházka parkem nás pobaví. Původně byl ve slohu francouzském založen od knížete Štěpána Kinského v minulém století. Ten zahradníka Živsu na tři léta schválně poslal do Paříže, aby studoval slavné tehdáž zahrady. Podoba parku je všechna rovná. Má nákladně zařízený skleník, zahřívárnu a fíkovnu. Zvláště pěkná jsou v něm stará stromořadí habrová, jmenovitě pak stromořadí mohutných, starých lip, s kmeny břečťanem zakrytými. Pokrajem samého úpravného parku vede trať státní dráhy, a parkem lze také dojíti na rozsáhlé nádraží Choceňské.
(citováno z „kapitoly“ Procházka Chocní před sto lety z knihy Má Choceň, vydané nakladatelstvím a vydavatelstvím RAN CHOCEŇ v roce 2004)
P.F. Kdo dočetl až sem a nenasral se, má u mne jedničku s hvězdičkou. Kdo nedočetl, má smůlu nebo štěstí. Nebo „jen“ zdravý rozum? Kdo dočetl a nasral se, může si ulevit třeba tím, že rychle někoho nakopne. Koho a jak, to už je jen a jen jeho věc. Až pak zase nás ostatních. Přeji všem i hezkou (ještě ne škaredou) středu.