Během mailové korespondence kolem projektu Ikarus se ke mně dostalo krátké video Milana Tomáška nazvané Tma světlu ustoupí. Pro dnešek uvedu jen dvě stručné výhrady k jeho koncepci:
1. nejde v něm o „duševní nemoc“ obecně, ale jen o jeden z jejích projevů – depresi. V komentáři by se proto mělo hovořit přímo o depresi, nikoli o duševní nemoci.
2. Poselství klipu je zcela jednoznačné a těžko se dá vykládat jinak: neodmítejte „léčbu“ a užívejte prášky, jinak vám totiž není pomoci a nemůžete se začít uzdravovat a navracet do normálního života, mezi normální lidi, do normální společnosti.
Nic proti tomu, kdyby to byla pravda. Jak seriózní (nezmanipulované) vědecké výzkumy (již publikované, stále však téměř neznámé i mezi odborníky), tak zkušenosti z praxe svědčí o tom, že pravda je ne trochu, ale hodně jiná.
Americký novinář Robert Whitaker na svých stránkách dokládá třeba i to, že kognitivní terapie u nemedikovaných psychotických pacientů (vzdor přesvědčení většiny psychiatrů) docela dobře funguje. Odkaz tzv. humánních psychiatrů je tedy stále živý, i když jsou jejich následovníci dnes přejmenováni na antipsychiatry.
(Většinoví psychiatři tu předvedli podobný trik, jako kdysi menšinoví ruští komunisté, když sebe prohlásili za bolševiky a většinu strany za menševiky.)
Vykládejte to ale psychiatrovi, který o lidské duši nic neví (a ani nechce vědět), neví ani, jak přesně účinkují a co způsobují drogy, které vám předepisuje, a který nemá svědomí, zato má benefity z předepisovaných „léků“.
Vykládejte to někomu (jako psychiatrický pacient s tzv. tvrdou diagnózou) ve společnosti, jejíž ekonomický systém je stále (naprosto nesmyslně a sebedestruktivně) založený na zvyšování spotřeby prakticky čehokoli, včetně psychiatrických drog. A právě to jsem začal dělat. I proto, že tohle motiavční video mne asi definitivně zvedlo ze židle.
Blíží se nám čas oběda. Tak dobrou chuť. Já jdu a jedu do Brandejsa. Dneska pro změnu s Kačenkou, Majdou a vlakem. Paco zůstává doma. Prý už chce mít svůj klid, myslí si Kačenka, a já (taky už chci mít svůj klid) jí nebudu ho´opono ponovat. Před oponou za oponou..
P.S. Opravil jsem si překlepy, bylo jich pět nebo šest. A Paco jel s námi. Chtělo se mu ven a nakonec i do vlaku (přijel nám ten nízkopodlažní – CityElefant). Tak jsme mu nebránili.