Reklama
 
Blog | Jiří Bryan

Novoroční blog

„Myšlenka léčit vnitřní dítě má svůj původ ve vyšším kosmickém plánu, jehož smyslem je uzdravit lidstvo předtím, než bude připraveno dosáhnout stavu osvícení.“ C. J. Calleman

31.12.2013 vysadili rybáři pstruha duhového v nepstruhových vodách Tiché Orlice. Mikuláš s Kačenkou přivezli na pardubické nádraží lopatu od Ježíška a knihu pohádek o čertech, strašidlech a princeznách.. a přes Hlinsko v Čechách se vrátili domů k míse novoroční čočky. Mamuška tráví nový rok v nemocnici se zánětem močových cest, ke kterému přišla v jiné nemocnici, kde ji při tomografickém vyšetření vyšoupli z „tunelu“ kvůli naléhavějšímu případu a nechali nepřikrytou a nastydnout. Vyhazuji lednový (a koukám, že i únorový) zápis ze schůzky Programu prevence z roku 2010. Píše mi Jakcs McNamara, že o ní mohu psát v jednotném čísle a v ženském rodu (she). S příchodem nového roku upevňuje se ve mně myšlenka vnést alespoň náznak řádu do svého blogaření.

 

Hudba v pozadí: The Lily and The Lamb

Od této chvíle budu tedy osobnější příspěvky publikovat pouze na svém osobním blogu. Ty zbylé pak dle momentálního uvážení i jinde. Děkuji za pochopení a podporu.

A teď už krátké veřejné bilancování (bilance – rozvaha, přehled jmění) naší činnosti v uplynulém roce z vnějšího hlediska, tedy e(R)go bilance. Povedlo se: vytvořit české titulky ke 4 dokumentárním filmům Daniela Macklera o alternativních přístupech k tzv. psychózám a akutním psychotikům. (Healing Homes – Léčení láskou, Open Dialogue – Otevřený dialog, Take these broken wings – Let na polámaných křídlech a Coming Off – Seminář s Willem Hallem o Harm reduction přístupu k užívání psychiatrických léků). Nepovedlo se: vytvořit spolehlivé kopie nosičů (DVD) s uvedenými filmy.

Reklama

První z filmů (Healing Homes) je proto po domluvě s Danielem provizorně umístěn v neveřejném sektoru e(R)go kanálu na YouTube. Případným divákům zasíláme pozvánku mailem, víme-li o nich. Hlásit se mohou třeba i pod tímto blogem.

Povedlo se: opatřit českými titulky nebo zvukovou stopou sérii edukačních videí Seana Blackwella o jiném pohledu na bipolární poruchu a další duševní potíže a představit toto téma premiérově ve vysokomýtské čajovně Čajka (http://cajka.thosting.cz/) a pak i na Festivalu evoluce na pražském Výstavišti. Nepovedlo se: představit téma též v Pardubicích a přeložit sérii celou, několik videí ještě zbývá.

Povedlo se: oslovit potenciálního vydavatele Průvodce bezpečnějším (harm reduction) vysazováním psychiatrických léků. Mohl by vyjít již v tomto roce, prozatím je zdarma k dispozici elektronická verze zde. Nepovedlo se: odchytit v textu všechny překlepy a chyby a domluvit březnový seminář s Willem Hallem v České republice. Seminář k bezpečnějšímu užívání léků je sice naplánovaný, ale bez Willa. Jedná se o Willově příjezdu na sklonku léta.

Osobnější (ejirekovo) bilancování si necháme na jindy a pro osobní blog. Na sklonku roku nás korespondence s autorkou malby na obálce Průvodce (a dalších výtvarných děl uvnitř), crossgenderovou umělkyní, terapeutkou a aktivistkou Jacks McNamarovou přivedla až k otázce pohlavního sebeurčení člověka. Dočetli jsme se tak mimo jiné i to, že národ (či kmen?) Navahů prý dodnes uznává přes 30 pohlaví. (viz) Což se nám nějak nezdá.

Abychom ale uzavřeli téma mých přetrvávajících manických epizod, než načneme zase jiné: Stále jsou to manické epizody, na tom si trvám. Žádné hypománie, ale mánie se vším, co k nim u mne patří (dezorientace v čase a prostoru, chaotické myšlení, přemíra nápadů, pocity neobyčejné blaženosti, zvýšená impulsivita, atd. jen vše v menší míře), a nově s bolestmi horní obličejové části lebky (s pocitem, jako bych se zotavoval po ráně lopatou do čela; může to souviset s mým úrazem v letňanském plaveckém bazénu, kde jsem předváděl Benovi pád po hlavě do vody a dopadl při tom až na dno, protože mi včas nedošlo, že nejsme v Podolí.

To bylo v mém „neptunovském“ období, ve kterém jsem o vlásek (pár desítek metrů) unikl smrti na kolejích. Stál jsem v kolejišti zády k přijíždějícímu vlaku, který jsem čekal na vedlejší koleji (jezdí se přece vpravo, myslel jsem si), a něco mi „řeklo“, ať pro jistotu ustoupím stranou. I díky tomu dnes ještě žiju, psychotičím a bloguji a zjišťuji, že..)

s tou třicítkou pohlaví u Navahů to asi nebude tak horké (zde). Stručně asi tak:

  1. asdzaan (žena) – nejdůležitější z pohlaví

  2. hastiin (muž) – druhé nejdůležitější pohlaví

  3. nadleeh (třetí, neurčité pohlaví, transgender; v západní lékařské terminologii hermafrodit) – jedinci vykazující znaky opačného pohlaví v mužském či ženském těle, dále rozlišovaní jako nadleeh v ženském těle a nadleeh v mužském těle

  4. maskulinní žena – zvláštní nadleeh v ženském těle (vykonávají typicky mužské profese, v historii plnily určité obřadní role)

  5. femininní muž – zvláštní nadleeh v mužském těle (vykonávají typicky ženské profese)

A jak se vlastně zrodí takový/á transsexuál(ka)? Zdá se, že tak prostě už přijde na svět, ale v tom našem, západním, technicky a medicínsky (dez)orientovaném to vůbec nemá snadné:

Každé tisící dítě se rodí s nejasně tvarovanými pohlavními orgány. Lékaři si v tomto momentu osobují právo – někdy i bez souhlasu rodičů – říznout tak, aby mohli do rodného listu napsat žena, nebo muž. Dítěte se neptají vůbec na nic. Když je člověku patnáct a má problém s identitou, doktoři ho posílají od čerta k ďáblu, k nekonečné řadě psychologů, a všechno je najednou strašlivý problém. Když já sama ze své vůle chci, aby mi někdo někam říznul, najednou to nejde. Společnost na jedné straně tvrdí, že do zdravého organismu se nemá zasahovat, a na druhou stranu si na malých dětech vybíjí svou „pohlavní“ fantazii. Jakmile ovšem na své pohlaví projevíš vlastní názor, hodí tě do škatulky úchyl/deviant/F64 a chodíš s cejchem. Říká v rozhovoru mužy Terezy (muže přeoperovaného na ženu) se ženem Alexem (ženou přeoperovanou na muže) prvně jmenovaná zde. 

Uznání třetího (neurčitého) pohlaví by tedy těmto lidem výrazně usnadnilo existenci již od narození a uchránilo je nevyžádaného chirurgického zákroku. Pro dnešek dám si pauzu a ukončím tento blog volně související skicou říkanky z (kolikáté? snad druhé, možná už třetí) noci po (nikoli lékařském, zato však policejním) zákroku, kterou mi slina přinesla na jazyk (název vznikl jako poslední):

SU ROVINA

 

BRZY JAZY KOZY VÁL SE

NETOPÝŘÍCH KOPYT PYL

PÝŘIL SE A TŘPYTIL V DÁLCE

KDE/AŽ SVÉ STOPY UTOPIL

 

PÝŘIL SE A VÍŘIL V DÁLCE…

 

MÍŘIL SEM A (M)ULY BÁL SA

KDE/AŽ SVÉ STOPY UTOPIL

V KRVI SOBŮ ŠŠŠ PALCÍCH VÁLCA

V DŘEVU CO JÍM ZATOPIL

 

V DŘEVU HNĚVU HROZNU ŘEVU

NA KOPYTECH ROZNES TRACH

PRACH CO DALŠÍ FALŠÍ V KAŠI

DO(D)NES TRAŠÍ NA CES TÁH

 

BUDÍ KI A PLAŠÍ LANĚ

SUCHO V ÚSTECH UCHO PIL

ZÁMEČKY MI VĚŠÍ NA NĚ

JAK SEM ŠPATNĚ POCHOPIL

O čem je, hnetak se nedovim, ale prfky nezřetelnosti a stírání hranic mezi slovyma jsou v ní zřetelně přítomenu. Stejně jako odraz/stopy říkance předcházejícího policejního zákroku, víme-li o něm. A to my zas víme. (Dle slov lékaře z Pardubické pohotovosti, kam jsem se nakonec o čtyři dny později s následky dostavil, šlo prostě o zákrok pražský. Ale i ty by se jistě daly dělat jinak. Poučeněji a bez nezvládnutých emocí na straně (nasraně) zasahujícího. Uvidíme, co se s tím dá dál dělat.) Hezký nový rok.