Nedá se svítit, nápad je tady. Vyzpovídat vybrané účastníky turnaje. Podívat se na náš malý svět jejich očima a získat pro město zpětnou vazbu. Možná i zkusit najít i paralelu mezi mikrosvětem (stadion) a makrosvětem (město)?
Příště už třeba mohly by se na podobných akcích rozběhnout mezi své vrstevníky i čeští školáci se svými „reportérskými bloky“. Abychom získali lepší představu také o jejich světě a o jejich myšlení. Jež z velké části přebírají a učí se mu od nás. Někde už ale nechtějí a nemohou. Tak proč je k tomu stále nutit?
Z mini-průzkumu mezi českými účastníky turnaje vyplynulo, že:
– stadion je krásný a vyhovuje, ale hodily by se vyšší záchytné sítě, aby míčky nelétaly do řeky a do zahrádkářské kolonie.. a ti „mlsnější“ si stále dělají zálusk na slibované třetí hřiště, ale chápou, že doba záměru nepřeje. (I tak nám Evropa náš místní baseballový stánek závidí. A padá z něj na zadek.)
– Choceň je Choceň, jsou tu spokojení a neměnili by.
A z turnaje si odnesou hlavně vzpomínky na svoje nové kamarády z pěti evropských zemí. (Rusko, Bělorusko. Litva, Rakousko, Slovinsko.) A teď už dejme slovo zahraničním hostům. Původní idea byla vytvořit stručný dotazník (napadlo nás pět základních otázek + jedna navíc) a „vytáhnout“ z dotazovaných co nejstručnější (pokud možno jedním slovem) odpovědi. Jenomže dotazovaní byli vstřícní a hovorní, jejich odpovědi někdy předbíhaly naše otázky.. načatá témata se vracela a proplétala. A tak těch slov bylo nakonec o něco víc. Posuďte sami:
John Fuerboeck, Rakousko, USA/Německo
První dojem ze stadionu? Úžas!
První dojem z Chocně? Poklidné venkovské městečko.
Nějaké příjemné překvapení? Dech mi vyrazilo to vaše hřiště, je lepší než mnohá hřiště v Německu!
A žasnu, jak jsou tu lidé přátelští. (Dříve se lidé ze západu za železnou oponu báli.)
Na stadionu mne zaskočil nedostatečný cattering (chudá nabídka občerstvení) a pak také vyrušování nadhazovače během hry.
A zpočátku také i jakoby vylidněné město – ulice téměř zely prázdnotou.
Co mne tu nadchlo? Výkony hráčů, úroveň jejich hry.
Ve městě pak jeho mnohotvárnost, pestrost stavebních slohů.
Postrádám jen trochu víc profesionalismu. Jako byste tenhle významný mezinárodní podnik chtěli spíš utajit, než „dobře prodat“. Chtělo by to víc vlajek, je tu málo stánků se suvenýry a občerstvením a zdá se mi malá podpora i zájem místních občanů. Přitom by možná stačila třeba pozvánka radnice na pivo a párek zdarma?
A Choceň jako by snad ani nebyla městem, které opravdu stojí o turisty.
Do paměti se mi určitě zapíše hra mého syna. Fascinuje mne sledovat, jak roste spolu s touhle mimořádnou životní zkušeností.
A večeře! (V hotelu Pod věží ve Vysokém Mýtě.) Až mi zas někdo bude tvrdit, že Češi neumějí vařit, dostane pěstí! 🙂 Ne, dělám si legraci. Vyvedu ho z omylu.
Lidé, které jsem v Chocni potkal, byli velice přátelští a otevření.
pozn.: John jistěže netvrdil, že dá někomu pěstí. Je to milý, vzdělaný a civilizovaný člověk. O Evropě toho ví víc než my o USA. (Však tu také už pár let se svojí ženou a dcerou žije.) Při přepisu jeho slov jsme se nechali trochu unést a dovolili si menší básnickou licenci. Víme, že do tohoto žánru nepatří a že je to od nás hrubě neprofesionální. Omlouváme se a necháme už to tak.
Rok Lesjak, Slovinsko (manažer týmu)
Stadion: Prostě paráda!
Město: moc pěkné.
Překvapil mne na tak malé město opravdu nádherný stadion, když to srovnám třeba s Itálií, musím říct, že jste vyhráli jackpot!
V Chocni mne nic výrazně nepřekvapilo. Je to milé město.
Líbí se mi okolní příroda, nádherné, čisté prostředí a srdeční lidé. A pak také břízy kolem silnic. A sluneční elektrárny. Myslím, že bychom si měli vážit přírody, chránit ji, zachovat ji co nejméně zdevastovanou pro další generace a nehonit se tolik za penězi. Měli bychom žít jako bakterie… (tady už musím Roka přerušit další otázkou, ale chápu, že mu leží na srdci osud celé naší planety; i to, že jako lidé se k ní nechováme moc ohleduplně. A začíná se nám to vracet. V Chocni a jejím okolí to ještě není tolik vidět.)
Co mne tu nadchlo? Závidím vám zdejší možnosti ke sportovnímu vyžití, všechna ta hřiště a stadiony, plovárnu, cyklostezky.
Jenom si nesmíte nechat vzít čas na mimopracovní aktivity. U nás se posunula pracovní doba a lidé už nestíhají žít jinde a jinak, než v práci a pracovním nasazením. To je veliká škoda. Na druhou stranu, obchody tady zavírají zbytečně brzy.
Obdivuji váš baseballový areál a český tým. A moc se mi líbí i místo, kde jsme ubytováni. Na to budu rád vzpomínat.
A zdejší lidé? Podle mne ještě nevědí, že už by se mohli chovat svobodněji. Vidím, že v sobě nesou zátěž z minulost, z dob nesvobody. My jsme měli v Jugoslávii více svobody než Čechoslováci. A je to znát dodnes.
Proto musím znovu opakovat: nenechte se okrádat politiky o čas, nenechte si zkazit svoje životní prostředí.
(pokračování příště)