Jedinou pasáž mé prezentace, která by se mohla vztahovat k tomuto obvinění, najdete mezi 9tou minutou, 50tou sekundou a 11tou minutou, 12tou sekundou. Nikde v této pasáží, ani v žádné další části mé prezentace netvrdím to, z čeho jsem obviněn, tedy že „žádní vědci se nezabývají problémem vědomí.” Přesněji, hovořím o záhadě života po smrti a říkám, že „chceme-li se o této záhadě něco dozvědět, ti poslední, koho bychom se měli ptát, jsou materialističtí, redukcionističtí vědci, kteří k této otázce nemají co říct.” Toto prohlášení může být těžko chápáno jako tvrzení, že „žádní vědci se nezabývají problémem vědomí “, či jako „dezinterpretace” toho, co si skutečně myslí materialističtí redukcionisté. Jednoduše tvrdím, a není to nic kontroverzního, že materialističtí, redukcionističtí vědci nemají co říct k otázce života po smrti, protože jejich paradigma jim nedovoluje věřit, že posmrtný život je možný, neboť oni věří, že po smrti není nic. Zde je úplný přepis toho, co jsem skutečně řekl: „Co je to smrt? Naše materialistická věda redukuje vše na hmotu. Materialistická západní věda tvrdí, že jsme jen maso, jenom těla, takže smrtí mozku zaniká i naše vědomí. Není žádný život po smrti. Není žádná duše. Prostě shnijeme a už nejsme. Každý poctivý vědec by ale měl uznat, že vědomí je velká vědecká záhada, a že přesně nevíme, jak funguje. Mozek v tom sice hraje nějakou úlohu, ale nevíme přesně jakou. Možná generuje vědomí, tak jako generátor elektřinu. Držíte-li se tohoto paradigmatu, nemůžete pochopitelně věřit v posmrtný život. Když se generátor pokazí, je po proudu. Právě tak je ale možné – a neurověda to nikterak nevylučuje – že tento vztah je spíše podobný vztahu televizního signálu k televiznímu přijímači. Rozbije-li se televizor, signál nezmizí, a to je paradigma všech duchovních tradic – že jsme nesmrtelné duše, dočasně vtělené v této fyzické formě, abychom se učili jak růst a vyvíjet se. A chceme-li se o této záhadě něco dozvědět, ti poslední, koho bychom se měli ptát, jsou materialističtí, redukcionističtí vědci. Nemají k této otázce co říct. Obraťme se raději na staré Egypťany, kteří zapojili své nejlepší mozky, aby se po tři tisíce let zabývaly problémem smrti a tím, jak máme žít, abychom se připravili na to, s čím se po smrti setkáme…“
(2) Dále TED o mé prezentaci říká: „…Hancockova tvrzení o psychotropních drogách jsou jak nevědecká, tak nebezpečná.“ S tím nemohu souhlasit. Upřímně a otevřeně tu hovořím o své vlastní ničivé a destruktivní 24leté závislosti na cannabisu a o tom, jak mi mé prožitky pod vlivem Ayahuasky pomohly se této závislosti zbavit. Říkám také (3:46 – 3:50) že „si nemyslím, že by se jakákoli psychedelika měla užívat rekreačně.”
(3) TED dále říká: „Vydává za fakt, že užívání psychotropních drog je nezbytné pro „vývoj vědomí” a že psychotropní rostliny se dají užívat k přímému spojení se starověkou mateřskou kulturou.“
Nikde ve svém projevu netvrdím, že užití psychotropních drog je nezbytné pro „vývoj vědomí“ . Nikde také netvrdím, že „psychotropní rostliny se dají užívat pro přímé spojení se starověkou mateřskou kulturou“.
(4) TED ještě říká: „Nabízí jednostrunné vysvětlení vzniku kultury (drogy), které prostě neobstojí.”
Není to tak. Říkám totiž (1:06 – 1:54), že někteří vědci v posledních 30ti letech přišli s úchvatnou možností – podtrhuji S MOŽNOSTÍ – a to, že výzkum změněných stavů vědomí s pomocí psychedelických rostlin je stěžejní pro pochopení plně symbolického vědomí doloženého dávným jeskynním uměním.
(5) TED konečně říká: „…není divu, že jeho práce je často charakterizována jako pseudoarcheologie.”
Jaký má tato poznámka význam? Nejrůznější lidé charakterizovali moji práci nejrůznějšími způsoby, ale zde přece nejde o to, co říkají druzí o mé práci, nýbrž o skutečný obsah mého vystoupení.
Graham Hancock
18. března 2013
Hancockovo vystoupení zde pod záznamem výstupu Ruperta Sheldrakea. („Démonizováním a potlačováním celých oblastí vědomí si možná odpíráme další životně důležitý krok v našem vývoji.“ G.H.)
Tápající čtenáře odkazuji na podrobný čtenářský deníček St. Vašiny.