„Občan je pravým vlastníkem všech informací, které shromáždily a vytvořily úřady. Může si je kdykoli vyžádat. Může vědět, proč se to i ono rozhodlo tak či onak, aby mohl skutečně informovaně, a tedy svobodně rozhodnout, komu dá svůj hlas v příštích volbách.“
Cituji z pozvánky na 5. kulatý stůl, pořádaný toto pondělí (včera) občanským sdružením Generace 89 v Litomyšli v rámci projektu Ars regio civitas, jehož náplní je občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii.
Jak patrno z rozvinutějšího názvu blogu, na tapetě byly tentokrát radniční listy. Probíral se jejich pravý smysl a možnosti, jak jej co nejlépe naplnit. Z věcného rozboru hosta Oldřicha Kužílka, působícího jako poradce pro otevřenost veřejné správy, vyplynulo, že většina radničních listů v naší republice svoje hlavní poslání plní bídně.
Litomyšlské radniční listy přitom podle jeho dobrozdání patří rozhodně k republikovému nadprůměru. I proto, že v posledním roce odvážně otevřely na svých stránkách prostor názorům opozice, což někteří (minimálně jeden) místní občané, uvyklí své oblíbené nekonfliktní „Vlastě zdarma“ do každé rodiny, kvitovali s nelibostí. A neváhali ji dát radnici písemně najevo. Kolik bylo kladných občanských (o)hlasů na tuto změnu redakční politiky jsme se na setkání nedozvěděli (a nenapadlo nás se na to zeptat).
Dozvěděli jsme se ale, že městská rada odsouhlasila statut zpravodaje, pravidla jeho vydávání a metodické pokyny pro volební subjekty zastoupené v aktuálním volebním období v městském zastupitelstvu pro prezentaci jejich názorů a stanovisek.
Už toto je podle O. Kužílka v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť se tím upírá právo na prezentaci názorů těch stran, které na radnici křeslo nezískaly, a občanům se tak zužuje prostor pro vytváření si vlastního názoru na základě co nejširší informovanosti. Pokyny navíc obsahují větu: „V případě, že by měl dodaný příspěvek nactiutrhačný charakter resp. napadal dobré jméno osoby či osob, vyhrazuje si rada města rozhodnout o jeho neotištění.“
Bez ohledu na to, že z věty zjevně vypadlo podstatné slovo právo, byl tento odstavec v minulosti několikrát (podle přestavitelů radnice 2x, dle tvrzení opozice vícekrát) použit v praxi a materiál kritický k počínání jistých osob se v listech neobjevil. Poté, co byl rozmnožen a distribuován občanům jinými cestami, zveřejnily listy reakci zastupitelů.
Tato praxe O. Kužílkovi vzdáleně připomněla chování oficiálních tiskovin v roce 1977, kdy byli občané ČR konfrontováni s četnými odsuzujícími vyjádřeními k „tzv. Chartě“, aniž by měli možnost seznámit se na stránkách novin s jejím zněním.
Nápadně živá debata, která se táhla prakticky celým večerem, se točila právě kolem deklarovaného práva rady na cenzuru příspěvků. Přesvědčení zástupců radnice, že je to „demokratické“, protože se to přece odhlasovalo, nezviklal věcný výklad přítomných nestranných odborníků (většina rozhoduje s ohledem na práva menšin), natož emotivnější reakce zástupců opozice.
Nactiutrhačný slovní obrat, který si rada vzala za záminku pro nepřijetí příspěvku přitom zněl: „mentálně retardovaný“ (posléze v již „ilegálně“ šířeném pamfletu opraven na „nepříliš schopný manažer“). S ohledem na to, kterak nám veřejný prostor kultivují někteří pánové z vyšší politiky, docela slabá káva. „Uvědomte si, že obě strany mají démony,“ upozornil znesvářené přítomné O. Kužílek s tím, že jakou opozici si radnice vychovala, takovou ji teď má.
Chvíli předtím, když zástupci obou stran mávali vzrušeně papíry, dokladujíce kdo kdy s kým co a o čem, a obviňovali se navzájem rovnou ze lži, připomněli přítomní odborníci, že metodické pokyny jsou v tomto případě jednoznačně v rozporu s demokratickými principy vedení veřejného dialogu, a že k podobným situacím by ve skutečně otevřené a svobodné společnosti nemělo vůbec docházet.
V závěru dotlačili přítomné zastupitele a tiskovou mluvčí radnice k prohlášení, že si jejich náměty na zlepšení zpravodaje vezmou k srdci, a my mohli s úlevou (i když ne zcela přesvědčeni) vyrazit k domovu. Jak umí radnice držet slovo a jak dokáže vylepšit svoji z celorepublikového hlediska nadprůměrnou tiskovinu, ukáže zas jen čas. Důrazné připomenutí, že není pouze její, ale všech občanů města, si od 5. kulatého stolu odnášela snad většina zúčastněných.
A my, co jsme si o přestávce a z čirého nerozumu neodpustili šálek kávy, teď za trest sepisujeme tohle malé a nedostatečné slohové cvičení. Nechť je všem alespoň k nějakému užitku, neboť zástupci radnic i veřejnosti z přilehlých měst a obcí na tomto setkání jako již tradičně chyběli.
více o o.s. Generace 89 a programu ARC zde
pozn.: ilustrační foto se vztahuje k našemu víkendovému výletu a s obsahem blogu nemá prakticky nic společného