„Jen mrtvé ryby plavou s proudem.“ (prý židovské přísloví)
„Musíme začít mluvit o tom, jak chránit obyvatele před duševně nemocnými.“ (policejní prezident Tomáš Tuhý, v mfDNES)
„Seděla tam holka se sluchátky a ona za ní přišla ..a dala jí nůž na krk. (sic!) Další holky běžely pro pomoc. Když jí přiběhl na pomoc spolužák, pobodala ho dlouhým nožem.“ (studentka 3. ročníku obchodní akademie, v mfDNES)
„Schizofrenik se neléčí? Pak musí přijít rychlá akce!“ (Ivana Karásková, reportérka v mfDNES)
„Cože? Vy jste z té organizace, co vydala Průvodce vysazováním psychiatrických léků? Tak k vám svoje pacienty rozhodně posílat nebudu!“ (nejmenovaná psychiatrička z Brna)
„Proč mají psychiatričtí pacienti polykat tablety s nežádoucími účinky, jako je třes rukou, slinění a poruchy potence, když jejich ambulantní psychiatr ani nemá čas pořádně se jim věnovat?“ (MUDr. Martin Jarolímek, v mfDNES)
Většina vybraných výroků je ze středečního čísla DNESu (z minulého již týdne). Ten prostřední byl titulkem článku o ošidnostech současné nevyhovující psychiatrické péče. Její neduhy má podle předsedy České psychiatrické společnosti Martina Holého řešit reforma. Podle vyjádření zástupců samotných uživatelů psychiatrické péče ale reforma zamrzla, protože většina psychiatrů o ni vlastně nestojí.
A ti, co reformu chtějí? Lékařka, zpochybňující možnosti finského (a prý už i norského) Otevřeného dialogu v léčbě právě schizofreniků si mezi dvěma schůzkami s veřejností, pořádanými Českou psychiatrickou společností, nenašla čas na shlédnutí filmu o této metodě, ani na ověření dostupných informací. Jestliže se klienti Otevřeného dialogu skutečně zotavují, nejde podle ní o schizofreniky.
Chtěl bych tu proto připomenout existenci studie WHO ze sedmdesátých let, která měla potvrdit výhody moderních farmak při léčbě tzv. duševních nemocí a prokázala naopak jejich nízkou účinnost a nečekaně lepší výsledky v zemích, kde farmakologické potlačování symptomů nepředstavovalo základ léčby.
Získané výsledky byly pro vědce z rozvinutých zemí natolik šokující, že studie byla zopakována znovu a pečlivěji. Na výsledcích to nic nezměnilo (méně represe, méně psychiatrických drog a více komunitní péče je pro pacienty i společnost prokazatelně lepší cesta) a nezměnil se ani přístup západní medicíny k tzv. duševně nemocným.
Připomenout zde chci i to, že Program Prevence, který formou besed na školách seznamoval středoškolské studenty s problematikou duševních potíží a psychiatrické péče z pohledu pacientů, byl pro nedostatek financí nedávno (a zdá se, že nadobro) pozastaven. Připravila a spustila jej právě organizace, stojící za vydáním zmíněného Průvodce vysazováním.
A do třetice ještě to, že zásluhou amerického terapeuta a amatérského filmaře Daniela Macklera jsou dnes již i české veřejnosti dostupné jeho filmové dokumenty, představující 4 příklady tzv. dobré praxe z oblasti péče o duševní zdraví. A jakkoli se i v našich zemích stále stejně zmateně zaměňuje skutečná péče o duševní zdraví (t.j. prevence, kterou se chystaná reforma prakticky vůbec nezabývá) s péčí (často vnucovanou) o lidi s vážnými duševními potížemi, jistě neuškodí podívat se, jak by taková standardní „péče“ mohla a měla vypadat i u nás, kdyby se pro to lidé rozhodli a vytvořili k tomu potřebné podmínky. Těm, co filmy ještě neviděli a vidět by je snad chtěli, tak stačí už jen jedno kliknutí. Klik. A dobrý den.
Protože ty věci už se prostě dějí a nejde to nevidět. Protože my jsme ti, na které jsme tak dlouho čekali. My všichni jsme ta změna, ať chceme, či nechceme.. a nejen tady v Česku. Viz též http://hola.blog.sme.sk/