..a musel jsem s tím ven (prozatím v expresivním, patetickém textu, určeném pro uzavřenou skupinu dotčených: Hnutí za pravdu o schizofrenii oznamuje:
z důvodu HROZBY možného zneužití příspěvků na tomto blogu začínáme DNEŠKEM POČÍNAJE mazat (RESP. blokovat) QUANTUM všech (celkem208) zde zveřejněných článků. Ostatní NA INTERNETU veřejně píšící autory z Česka i Slovenska s osobní zkušeností s duševními potížemi (nejen v nám tolik drahém Česku i na Slovensku, ale i v okolních zemích) zároveň vyzýváme, aby ve (svém) vlastním zájmu co nejdříve udělali totéž.
I když přichází čas, v němž začínáme se více a důrazněji ozývat (což zcela logicky a pochopitelně s nadějí na změnu také děláme), právě teď nastává ta nejvhodnější chvíle, abychom na protest proti tomu, jak s námi společnost (často i proti naší naprosto jednoznačně projevené vůli) zachází, pro změnu umlkli.
Účinným podnětem k našemu kolektivnímu hromadnému protestu (ke kterému vyzýváme i všechny své duševně vyrovnanější kolegyně a kolegy) budiž nám právě probíhající kauza „nedobrovolné hospitalizace“ v nemocnici Bohunice, kde byl před čtyřmi týdny na vlastní žádost hospitalizován a posléze brutálně „léčen“ náš přítel a kolega Jozef K., ačkoli od samotného začátku do „léčby“ nastupoval s žádostí o dobrovolné přijetí.
Pan Jozef K., sdílející pod smyšleným jménem své zkušenosti s minulými hospitalizacemi na stránkách brněnské skupiny NARATIV, je nejen psychiatrickým pacientem, ale též svépomocným aktivistou a propagátorem metody Harm Reduction při vysazování psychiatrických léků. V průběhu jeho nucené „léčby“, které se člověk nemůže beztrestně vzepřít, mu byla ošetřujícími lékaři několikrát změněna či upravena medikace, přičemž se výrazně zhoršil jeho celkový stav, a k nápravě došlo až po zásahu zděšených rodinných příslušníků (manželky a cvokry). Statut NEdobrovolná hospitalizace byl změněn na (ANO)dobrovolná až po intervenci Jozefova psychologa. Je zřejmé, že zdravotní stav pacienta bylo to poslední, co v tomto případě lékaře zajímalo.
Všichni, kdo jste nedávno v dobré víře zveřejnili své osobní příběhy na internetu a chcete mít jistotu, že celý váš příběh či jeho část nebude bez vašeho souhlasu využita pro komerční účely, pište do komentářů zde a obraťte se s žádostí o ochranu svých autorských práv na o.s. VIDA. Spojme se všichni ve společném zájmu do jedné propojené skupiny – SPOLEČNÉHO KRuHU MEDIÁLNÍHO BEZPEČÍ (SKMB – SuKuMBa). (Kde mám pořád ty sluchítka? viz:)
[Chaired by the Governor of the Molobala arrondissement and in presence of elected representatives from the Koningue and Nafanga communes, this meeting exposed the complex issues surrounding land tenure security in rural communities, and how local authorities were able to set a successful example of land conflict resolution through the establishment of land resource management conventions. Over the past 1.5 years, these by-laws effectively eliminated the need for financially and socially straining court hearings to settle land conflicts between farmers. Developed with STARS partner AMEDD,*1 these by-laws are the social pre-requisites to the establishment of imagery-based land tenure information services, precursors of emergent and equitable land markets in rural Africa.]
Podobně jako tito afričtí domorodci i my potřebujeme nyní svoje STARS a AMEDD, aby hájili naše práva a zájmy na zdejším mediálním trhu.
Nedopusťme, abychom byli i v této oblasti využiti a zneužiti. Nedovolme, aby se naše sdílená prožitá bolest proměnila v prostředek zisku, využívaného k jiným účelům, než ke zlepšení našich životů, našeho zdravotního stavu a společenského postavení a k šíření pravdy o skutečných příčinách duševních potíží a jejich účinné léčbě.
Nedopusťme, aby se opakovala nedávná historie dvou světových válek, po nichž se individuálně zaznamenané a sdílené utrpení národů, tisíců bezejmenných běženců i vybraných jednotlivců stalo ve filmovém průmyslu předmětem obchodu a v mnoha případech i účelovému klamání a matení veřejnosti. Nedovolme, aby se podobně jako v otřesném příběhu československé občanky, paní Věry Sosnarové, které náš stát (dnes Česká republika) odmítá vyplatit dosud neuznaný dluh ve výši nejméně tři milióny korun na odškodném za vlastní pochybení, jakož i uznat pravdivost jejího příběhu a spravedlivý nárok na odškodné.
Ti, kdo paní Sosnarovou slyšeli vyprávět, o pravdivosti jejích slov nepochybují, i když už neexistují žádné písmené záznamy (byly zničeny) a žádní svědkové (ani svědkyně; byli zabiti, umučeni nebo zemřeli „přirozenou“ smrtí a poslední možná svědkyně, žijící dnes v Izraeli, odmítla vstoupit za svého života do bývalé vlasti).
Ti, kterým neuniklo knižní zpracování jejího příběhu panem Kupkou, si jistě všimli, že není uvedena (věřím, že po vzájemné dohodě či na vlastní žádost?) jako spoluatorka svého příběhu, a nemá tak žádný podíl nejen na výnosu z prodeje knih (který je prakticky nulový, neboť je opakovaně investován do dalších dotisků díla), ani na odměnu z prodeje či poskytnutí autorských práv na knihu vázaných.
Pojďme se společně postarat o to, aby byl příběh paní Sosnarové zfilmován (nejlépe v mezinárodní koprodukci) a aby jí byly vyplaceny dlužné tři miliony korun – když už ne naším státem, pak alespoň různým způsobem všemi těm, kdo se cítí být paní Sosnarové za její svědectví zavázáni a povinováni pomocí. (více k hnutí/akci/události Kolik lidských srdcí bije (i) pro Věru Sosnarovou? viz zde – vložit odkaz)
Nedopusťme, aby byla masová zábava i nadále vykupována krví a bolestí přehlížených a ponižovaných menšin. Sjednoťme se společným zájmem, spojme se ve společném zájmu a stůjme při sobě na jeho ochranu. Protože až nás nechráněné a bezbranné náš zábavní průmysl „vytěží“, kdo přijde na řadu pak?