Nad ránem přišel sen. Probudil jsem se asi kolem čtvrté a čekal, co bude. Nebylo nic. Žádné puzení, žádné pnutí. Nakonec (ale trvalo to) jsem zase zachrupnul a zapadl do jakési škamnoidní lavice mezi kolegy z nějakého kurzu, či co to bylo. Lavice nebyly rozmístěny v řadách, ale do čtverce a z jedné vytékala voda. Někomu z tašky. Nic víc se nedělo a v naší lavici jsme se začali pohupovat ze strany na stranu. Bylo to docela příjemné.
Pak přišla prolínačka do nové scény, ve které jsem naříkal (dost srdceryvně) a křičel: „Já vás zabiju!“ To už jsem věděl, že sním a dotýkám se nějaké hodně zasuté emoce. V té chvíli jsem to tipoval na nářek matky nad zabitými dětmi (ten výkřik patřil zřejmě jejich vrahům) nebo na pláč dítěte, kterému ostatní snědli všechny hranolky. (Ve skutečnosti to byly brambory, ale které děcko by dnes plakalo kvůli bramborám?) Scéna i emoce poměrně rychle zmizela a dostavil se klid a uvolnění. Dospával jsem noční deficit.
Vstával jsem relativně pozdě, asi v půl deváté. Včerejší neklid se zmírnil. Nedá se říct, že by ho vystřídal naprostý klid, ale cítím se jakžtakž neštván. Může to být i tím, že jsem včera odeslal (s dvouletým zpožděním) odvolání proti rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 7, podle něhož jsem povinen zaplatit Českým drahám částku 10.356,- Kč i s úroky a na nákladech řízení částku 12.204,- Kč. Taková je cena za něžnost jedné vleklé psychotické epizody.
O něco dříve jsem ještě poslal liebesbrief vedení Českých drah, ve kterém nenápadně upozorňuji na to, že se mi jeho počínání ani trochu nelíbí. Popravdě řečeno, sám nevím, proč to dělám. Asi pro ten pocit, že člověk alespoň něco dělá. A dává těm druhým šanci, kterou sám neví, jak by využil. Neboť dosud jsem ve svém životě projevoval spíše úzkoprsost než velkodušnost.
Dnes bych mohl dorazit hrubý překlad jednoho edukačního videa o psychózách z dílny Seana Blackwella a učíst něco z Oblomova. To je plán na dopoledne. Odpoledne se vydám do Pardubic a psichty nechám doma. Ještě k tomu snu: dříve (myslím tím v průběhu své alternativní léčby) jsem rozeznával léčivé sny od těch běžných. Dnešní sen byl zvláštní tím, že jsem ho jako léčivý neprožíval. Přestože nejspíš byl. Tak se v tom, člověče, vyznej.
P.S. Jo, odepsal mi MUDr. Nešpor, obratem. Má svoji parketu a na nový terén se nehodlá pouštět. Takže nějaký oficiální odvykací program pro závislé na psychofarmakách zatím není na pořadu dne. Poraď si každý, jak umíš. Nazdárek.