zdroj http://www.regionycr.cz/view.php?cisloclanku=2013050040&rstema=307&rsstat=5&rskraj=8&rsregion=72
Hudba k blogu: Heal the World, Michael Jackson
případně (pro náročnější posluchače): https://www.youtube.com/watch?v=v5zcGEpXdVE Jupiter, Gustav Holst
letošní žákovské ME v baseballu obrazem:
http://usti-nad-orlici.5plus2.cz/19483/obrazem-jak-to-vypada-na-me-zaku-v-baseballu-v-chocni
Tento blog je volnějším (poněkud leporelovitým) pokračováním dvou předchozích blogů. Na navázání těsnější si chvíli počkáme. Jeden úžeji navazující článek mám již zhruba pohromadě na průklepáku, ale nestíhám přepisovat. Pohlcuje mne aktuální dění v naší a přilehlé (nadřazené) domácnosti. Včera se sekalo do zdi dole v koupelně a v kuchyni, nahoře v patře asi o něco víc, ale tam nechodím, takže nemám přehled.
Přehled má Jirka C. Já jsem Jirka B. Jirka A. nám tu zatím chybí, nebo jsme si ho ještě nevšimli. A teď někde práskly nějaké dveře. Průvan. Psichti na zahradě, uvázaní u stromů. Svůj výběh či prostor tu nemají. Dají se ale uvázat k věšáku na prádlo nebo k ovocným stromům (jabloně, třešeň). Mají tam stín, své misky s vodou, deky. Dostali i něco na hryzání. Něco, co už dávno zhryzali. Paco dva masem plněné „baseballové míčky“ a Majda dva žvýkací kroužky. Míček jsme jí vyměnili za kroužek, protože s ním moc „blbla“. Je ještě mladá a hravá. Paco je také hravý, ale do míčku se zahryzl zkušeně a v bříšku ho měl během chvilky. Majda by s ním blbla ještě teď, ale je uvázaná, a on se jí vždycky hned někam odkulil.
Jdu na ta vejce.
—z dnešní tvůrčí dílničky—
aneb jak se orientujeme v problematice převodu písňového textu z jednoho jazyka do toho našeho
k „talk to hand“ by se mi významově nabízelo naše „jak do dubu“ (jakože ty mne nevnímáš!), až na ty dobové souvislosti. Ale pokud to fakt znamená „šatap“ a není to výčitka toho, kdo mluví, ale odpověď toho, kdo nechce poslouchat.. což asi tak bude, že jo..
tak ve významu „dost bylo slov“ (poeticky řečeno) nebo „sklapni už“ nebo „tohle si vykládej někomu jinýmu“ (ale tam je spíš význam „tohle ti nezbaštim“ nebo „s tím na mě nechoď)) – v podstatě se tím asi říká: mluv si jak chceš (nezpěvné), já tě stejně neposlouchám
a chce to zachovat tu první dlouhou (a je tam asi i přechod z jednotnýho do množnýcho čísla, když se začne ozývat publikum)
má to bejt lokální (a v médiích provařenej) slang z těch 90. let, kterej už zase se nepoužívá, takže? (sme v prdeli, ne?)
tak akorát tak mám toho dost! by se mi tam hodilo rytmicky a je univerzálně použitelné, nebo něco takovýho..? (i když to zase nejni slang, žejo? – ale na to bych se vybod.. to jsou podle mne dost nepřenosný věci, tyhlety dobový konotace či co to je)
— konec ukázky —
..a do toho od toho každou chvíli odbíhat a při tom „řešit“ neustálé přezouvání mezi místnostma (jeden venek venku a částečně i uvnitř a dva do různé míry kontaminované vnitřky (obývák a ložnice); což by se nějak „vsáklo“, nemít tu právě Kačenku, co tu původně ani být neměla a teď nás/mne s Matýsekm (matýsek trval na velkém M; na hodně, hodně velkém M.. asi nám ten kluk zas nějak roste).. takže Kačenka nás tu za to naše pro ni nedostatečné přezouvání jebe.. a k tomu si hlídat hrudku malty na malíkové hraně levé ruky, které jsme si nevšimli, že zavlékáme ji právě do místnosti a k laptopu. (i jdeme se jí zbavit, neměli jsme tam šátrat, v tom „výseku“ u stoupaček)
..aha, dali jsme vařit vajíčka. t(a nevopravuj mi laskavě po mně ty (uni)versálky na kapitálky, když zapomenu nebo nechci je mít velký) akže od laptopu zpět do kuchyně a k vejcím. pohlídat si je. jirka (ten druhej, ale tady první – byl i býval tu dřív) už usazuje dvířka ke stoupačkám.
Po obědové pauze (zeleninový salát s rýží a dvěma vařenými vejci) se vracírm k rozepsanému „článku“. Stále se mi příčí nazývat tyhle své výtvory články, v novinářském slova smyslu. Tak je beru v tom technickém slova smyslu – jako články/dílky. Kousky skládačky. To už je přijatelné.
A právě na mne přišla poobědová krize. Laptop už je příliš rozehřátý (raději píšu na klávesnici, spojenou s PC, jež je teď sice zapnuté, leč nevyužívané). Tak už jen stručně vysypu sem pár hrášků:
- v noci na dnešek už spal až do rána (já)
-
dopoledne nervozita (řekněme mírná akatizie)
-
ve schránce (včera) 2 dopisy: od ČSSZ a mého důchodového fondu
-
ČSSZ mi sděluje (na původní, již třikrát „vetovanou“ adresu), že mi od srpna? (jo, od srpna, brouku) začne strhávat cca 700,- z důchodu až do umoření dluhu. (nojo, měl bych to napsat „našemu“ právníkovi.. tak vydržte)
-
napsal, poslal a začínají se mi zavírat víka. Kačenka chystá bublaninu, už 2. vajíčko má 2 žloutky. Až se neubrání výkřiku (Kačenka).
K těm vajíčkům. Po našem prvním psychedelickém tripu (kdysi, před lety) jsme měli oba chuť právě na vajíčka. Vajíčko jako symbol počátku nového života. U Blackwella symbol duše a ega.
A už dost. Cítím, že dnes už nemá smysl psát a snažit se zachycovat vnější i vnitřní procesy přestavby. Natož pak hledat paralely mezi vnitřním uspořádáním naší „psychiky“ a vnějšími projevy téhož. Naše vnitřní stavba (původně přáli jsme si zahradu – a ona tam, ještě neobjevená, určitě někde bude) a stavba, v jejímž nitru zas přebýváme my.
Kačenka touží po mé asistenci. Šlehání sněhu. Pro mne osobně odporná činnost. Ale snesitelná. I jdu se jí věnovat. V hlavě mám místo mozku asi řezanku. Nebo mi to tak připadá. (Budeme mít dva plynoměry a dva elektroměry. Pro jeden dům a dvě bytové jednotky. Náš (nájemníků) bude ten „menší“ elektroměr a jejich (domácích) zase ten „menší“ plynoměr. Elektroměr v patře u jističů, plynoměr ve sklepě. Co z toho vyvodit? Nemám páru. To nevyvozuju, to přiznávám. Ani tu fyzickou, ani tu „duševní“. Jdu zkusit zrelaxovat na zahradu. Už vím, že slovní základ je tu stejný, jako pro město(gorod) i hrad. Hort, hortus, gard-grad-hrad = ohrazené místo). Fakt musím „umírat“ vsedě? Ptám se trochu nasraně už asi potřetí. Měl bych si to počítat.
Tak já jdu a zavěšovat budu až po. Úspěšném návratu. Už zase se vrtá. I proto jsem sebou šel včera bouchnout „ke klukům“. Kluci jsou tři a bydlí kousek od nás. Dva táta a jeden máma. Totiž.. vidíte, už blábolím.. dva kluci a táta s mámou. Máma se teď nepočítá, protože je zrovna pryč. Dobře, zkusím to přestát na zahradě. (Tak zamýšlená relaxace se vyvíjela spíš jako dynamická konstelace na téma „2 psichti a já řeší své momentální umístění ve společném, jim vymezeném prostoru u lavičky pod třešní“. Trochu jsem si při ní odfrkl a napadlo mne, jak bych si ještě mohl „novinářsky“ zaprudit kolem právě skončeného žákovského ME v baseballu, troufnu-li si + jedna drobnost: že už bych měl dát spravit Pacovo vodní obojek. Aby furt nemáčel ten koženej. Von se pak porád vytahuje. I na nás.)
Dobře. Dosti zde, jdu dávat dohromady ta intervijů.. a hele.
P.S. Což mi připomíná, že zpětně jsem docela rád, jak jsem si tu tuhle neodpustil nemístnou slovní hříčku se Sri Chinmoyem. Navedla mne na článek o pražských záplavách na Kampě, podle mne typický příklad měkkého novinářského hyenismu. (Teď si ale musím rozkliknout ten odkaz. Vydržte. Chci totiž jmenovat. Autorku.) Takže autora. Václav Hnátek totiž sepsal článek (http://kultura.idnes.cz/zaplavena-socha-museum-kampa-di3-/vytvarne-umeni.aspx?c=A130605_112112_vytvarne-umeni_vha), v němž zneužil a překroutil symboliku po bradu zatopené sochy již zesnulého duchovního mistra, aby z ní vytěžil zdání tragického vyústění popisovaného dramatu a dospěl k patrně předem připravenému negativnímu závěru: modlitba nepomohla. Jaksi mu přitom uniklo (nebo spíš – nehodilo se do krámu), že ústa sošného guru (a nejspíš i brada?) zůstala po celou dobu záplav nad vodou. Žádné K.O. se tedy nekonalo. A vůbec, kdo může vědět, za co a proč se mistr Chinmoy v tu dobu modlil? Co když, krom jiného, i za slunečné počasí po dobu baseballového ME žáků v Chocni? V tom případě jeho modlitba určitě pomohla.
P.P.S. Zas kdyby tu neska nebyla Kačenka, bylo by tu teď mnohem víc prachu a cihlovejch úlomků a žádná třešňová bublanina. Aby to nevyznělo, jako že toho lituju. Hlady bych neumřel, ale na spoustu jinejch věcí by se zapomnělo. A nebylo by tak milo a veselo. Až by se to tu šecko mylo. No ne?