Ono šlo vlastně o takový nácvik psaní a realizace projektů pro organizované uživatele psychiatrické péče. Projekt se jmenoval Seminář o alternativní léčbě duševních nemocí a cílem bylo jej uskutečnit. Což se v zásadě povedlo, i když plánovaného počtu účastníků nebylo dosaženo. Protože jsem úzkostný, jel jsem si obhlédnout terén předem, ale kavárna byla zrovna zavřená a probíhalo v ní nějaké školení. Takže jsem jenom nakoukl oknem, usoudil, že na případné promítání to nevypadá a jel zase domů s pocitem, že příště alespoň trefím.
Jestli s sebou můžu vzít taky Majdu jsem se pro jistotu neptal. Loni do technické knihovny v Oustí nad Labem pejsek prý nesměl, letos jsem se zapomněl zeptat a pro jistotu zapomněl i to, že pejsek loni nesměl. Sice jsem to tušil, ale risknul jsem to. A prošlo to. S přípravou na pardubický seminář jsem si chvíli lámal hlavu, ale pak jsem vsadil na to, co jsem si prozatím zafixoval z Blackwella. Není toho mnoho, ale stačí to:
Akutní psychóza v sobě skrývá léčivý potenciál. Aby se mohl plně projevit, je třeba k psychotickému procesu i k samotnému psychotikovi přistupovat beze strachu a s důvěrou (v psychotika i v samotný proces). Což se obvykle nedaří. Protože on ten proces (i psychotik) ne vždy bývá příjemný. Blackwell prožil ten z pozitivní části spektra a po čase se mu povedlo asistovat při podobném (i když hlubším a obtížnějším) procesu své druhé neteře. Tu první ještě s podobnou zkušeností odvezli příbuzní do léčebny, kde dostala diagnózu (bipolární porucha) a byla „léčena“ především farmaky. U druhé neteře se povedlo vynechat léčebnu i farmaka, takže mohla (s podporou a přijetím, pod láskyplným dohledem) postupně uvolnit (snad) všechna svá potlačená traumata a nakonec prožít i znovuzrození na nové, vyšší úrovni vědomí.
Protože to je to, o co v psychotickém procesu jde. A co se vinou „odborné“ péče v léčebnách málokdy podaří. Vzdor již existujícím náhledům a doporučením i některých našich odborníků (Krizová intervence, Vodáčková a kol.) na duševní zdraví. Největší potíže dělají právě ta potlačená traumata, kterých (životních, porodních i předporodních) máme v sobě neúrekom. Někteří více, jiní méně. Což ovlivňuje emoční zabarvení psychotických prožitků od pekelných až po rajské. Dalším vlivným faktorem je úroveň vědomí dotyčného jedince. Čím nižší, tím spíše se člověk v akutní psychóze propadá do schizofrenní oblasti, kde to fakt není příjemný. Jak pro něj, tak pro jeho okolí. A to se pak velice často uchyluje k represi. Není se čemu divit, protože odmalička jsme k tomu v našem (nejen) zdravotním systému vedeni. Boj o zrno sice skončil s převratem, ale boj se zákeřnými chorobami a všelijakými těmi metlami lidstva stále pokračuje. A neskončí, dokud se na něm bude dobře vydělávat.
Že k tomu asi přispívá i jeden z největších podvodů v dějinách vědy se zatím (s naším diagnostikovaným psychotikem) spíše domýšlíme. Na základě toho mála, co jsme si v důchodu stihli přečíst, nikoli pochopit. Protože my už odmalička chápeme pomalu a zřídka, pokud vůbec. Co ale dělali a dělají celou tu dobu všichni ti bystřejší a rozumem obdařenější? Vypadá to, že kromě hrstky „renegátů“ asi vážně jen přebírají hotové myšlenky a budují kariéru plus rodinná hnízda. Možná při tom i sem tam na něco kápnou, co tak úplně nezapadá do obecně přijímaného obrazu světa. A možná ani ne? Jenže těch signálů, že skoro všechno je jinak, než jsme se učili ve škole, s rozmachem informačních technologií přibývá. My ale nejspíš (a teď myslím většinu společnosti) myšlenkově setrváváme někde v období průmyslové revoluce. (A to ještě kdoví jestli.)
Což je podle Wilbera čtvrtá úroveň vědomí (podle Callemana šestá, ale on má navíc buněčnou a zvířecí). A měli bychom být už alespoň na šesté (resp. osmé). A protože dnešní blog ze sebe spíše dolujeme (chybí ten potřebný vnitřní přetlak) a zatímco tupě zíráme před sebe, venku nám přisypává práce a do laptopu se stahuje první díl čtvrté série Zdivočelé země..
..a protože začal advent a tak vůbec, půjdeme dělat něco jiného. Například dojíst to nakousané jablko. Však už se nám blíží poledne. A my jemu. Dobrý den.