Počátkem 50. let experimentoval francouzský chirurg Henri Laborit s novou formou anestezie. Říkal jí hibernace a používal při ní mimo jiné chlorpromazin, látku, kterou pro něj syntetizovali ve farmaceutické firmě Rhône-Poulenc. Laboritovi neuniklo, že podání této látky vyvolávalo stav podobný lobotomii, pročež ji doporučil svým psychiatrickým kolegům.
Medicína tak objevila další novinku: tzv. neuroleptický syndrom (stav charakterizovaný především zklidňujícím účinkem, kdy pacient má snížený zájem o dění kolem sebe i o splnění svých přání), pro některé pacienty ovšem smrtelný. U těch, kteří léčbu neuroleptiky přežili, se časem vyvinula tardivní dyskineze. (Kdo neví, co to je, může se radovat.) S nástupem nových neuroleptik, která již neměla tak zřetelný neuroleptický účinek, svitla naděje na lepší farmakoléčbu neklidných pacientů, ale brzy zas pohasla.
I užívání neuroleptik nového typu mělo vážné vedlejší účinky: výrazné přibývání na váze, sexuální dysfunkci, hormonální nerovnováhu a cukrovku. Některé novější výzkumy (resp. někteří autoři) přitom naznačují, že veškerá neuroleptika poškozují také mozek, zvláště při dlouhodobém užívání. Zvyk předepisovat je při jakýchkoli extrémních stavech mysli, se kterými se svěříte psychiatrovi, nicméně dosud trvá.
Pokud jde o tzv. schizofrenii, ať už se nám pod tímto názvem předkládá cokoli, dříve se mělo za to, že jde o vážné neurodegenerativní onemocnění, a úbytek mozkové hmoty (léčených) schizofreniků byl připisován patofyziologii samotné „nemoci“. Někteří výzkumníci prý dokonce předpokládali, že neuroleptické drogy mozek chrání a vylepšují (mají neuroprotektivní účinky), leč jejich optimismus byl více než přehnaný.
Další výzkumy ukázaly, že všechno je nejspíš jinak, a začalo se uvažovat o změně názvu pro tuto skupinu „léků“. Prosadil se (ne všemi jednoznačně přijímaný) název antipsychotika, který (stejně jako jejich údajné příznivé účinky) již před deseti lety zpochybnila anglická lékařka Joanna Moncrieffová. V roce 2008 referoval o její zprávě, v níž vyčítá kolegům, že přehlížejí zřejmé důkazy o poškozování pacientů antipsychotiky, list The Guardian zde. (V místy zavádějícím překladu zde.)
Jak se k účinkům antipsychotik vyjádřil doyen naší psychiatrie v roce 2013 (tedy o pět let později) se dozvíme např. zde
a co si k tomu psal frustrovaný a stále značně dezorientovaný Bryan o rok dříve zde.
Co nám tedy sděluje dosavadní výzkum účinků antipsychotik na mozek? Našel jsem k tomu čistě náhodou na stránkách Mental Health Daily článek z roku 2015, odkud vybírám a volně cituji:
Ať už je budeme nazývat trankvilizéry, neuroleptika či antipsychotika, měli bychom vědět, že je lze právem označit za nejnebezpečnější psychiatrické drogy na trhu, které by měly být předepisovány pouze lidem, vykazujícím psychotické symptomy. Běžně se však užívají i při potížích, diagnostikovaných jako deprese, úzkost, nespavost nebo autismus.
2005: Výzkumníci se nejprve zaměřili na „dobrovolníky“ z řad primátů. Studie účinků antipsychotik zahrnovala tři skupiny po šesti opicích (makakové), kterým byly po dobu od 17 do 27 měsíců podávány Haldol, Zyprexa a placebo. Hladina drogy v plazmě přitom měla být stejná jako u schizofrenních osob užívajících antipsychotika.
Ukázalo se, že opicím užívajícím Haldol nebo Zyprexu se váha a objem mozku snížily od 8% do 11% v porovnání se skupinou dostávající placebo. Zmenšení objemu postihlo celý mozek a ovlivnilo všechny jeho oblasti včetně: čelní (frontální), temenní (parietální), spánkové (temporální), týlní (okcipitální) a malý mozek. Nejzřetelnější zmenšení nastalo v prefrontálních a parietálních lalocích.
Později se ukázalo, že ve skupinách užívajících antipsychotika došlo k úbytku šedé i bílé hmoty mozkové. Celkové zmenšení mozku ve skupinách opic, kterým byla podávána antipsychotika, se odhaduje na 20%.
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15756305
ještě 2005: Počátkem prvního desetiletí 21. století výzkumníci předpokládali, že léčba Zyprexou (olanzapinem) povede k menším změnám na objemu mozku než léčba Haldolem (haloperidolem). Provedli dlouhodobou, randomizovanou, dvojitě zaslepenou a kontrolovanou studii, ověřující účinek atypických antipsychotik a provedli srovnání s účinky typických antipsychotik.
Po dobu 104 týdnů sledovali pacienty s první epizodou a prováděli jim vyšetření MRI na počátku, ve 12 týdnu, ve 24 týdnu, v 52 týdnu a na konci. Osoby užívající Haldol měly výraznější úbytek šedé hmoty než osoby užívající Zyprexu. Závěr zněl, že nová generace psychofarmak je bezpečnější a méně toxická než starší generace.
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15809403
2009: Výzkumníci se rozhodli zjistit, zda antipsychotika mohou vyvolávat změny v jednotlivých oblastech lidského mozku a zda se tyto změny liší v závislosti na podávaném psychofarmaku. Vybrali 33 studií zahrnujících vyšetření MRI a došli k závěru, že antipsychotika způsobují spíše místní než celkové změny mozku.
Stará a nová antipsychotika se podle nich lišila v účincích na bazální ganglia. Typická antipsychotika zvětšovala jejich objem, zatímco atypická nikoli. Výzkumníci předpokládali různý účinek obou typů antipsychotik na thalamus.
Kupodivu nezaznamenali, že by docházelo k úbytku mozkové hmoty. Naopak došli k tomu, že užívání antipsychotik může vést ke zvětšování některých oblastí mozku. Nic v tomto výzkumu nenaznačovalo, že by vlivem antipsychotik mohlo docházet k úbytku mozkové hmoty.
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19338710
2010: Jiní výzkumníci analyzovali 26 dlouhodobých studií. Zjistili, že 14 z nich dokládalo významný úbytek celkového objemu mozku, šedé hmoty a zvýšení množství mozkomíšního moku. Tyto změny byly přisuzovány léčbě antipsychotiky. Krom jiného autoři zaznamenali, že čelní lalok odolával většině změn.
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20085668
2011: Zřejmě nejvíc důkazů o úbytku mozkové hmoty v souvislosti s užíváním antipsychotik přinesla tato studie. Výzkumníci vycházeli z předpokladu, že podobně jako u primátů bude u lidí užívání antipsychotik způsobovat úbytek mozkové hmoty. Zohledňovali vliv celkem 4 faktorů: délku trvání nemoci, léčbu antipsychotiky, závažnost nemoci a zneužívání drog. Studie zahrnovala celkem 211 pacientů.
Každý z pacientů podstoupil v průběhu sedmi let 2 až 5 vyšetření vysokofrekvenční magnetickou rezonancí. Výzkumníci zjistili, že délka léčby a dávkování antipsychotik mělo spojitost s úbytkem mozkové tkáně a zvýšeným množstvím mozkomíšního moku.
Antipsychotika se zdála mít vliv na úbytek mozkové hmoty (jak šedé, tak bílé) bez ohledu na dobu trvání nemoci a její závažnost. Užívání nelegálních drog přitom kupodivu nemělo k úbytku mozkové hmoty žádný patrný vztah.
Autoři studie došli k závěru, že užívání antipsychotik hraje při úbytku mozkové hmoty rozhodující roli a vybízejí k maximální opatrnosti při předepisování těchto psychofarmak, zvláště v případech „off-label“ (u jiných diagnóz).
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21300943
2013: V dalším výzkumu se využily všechny záznamy z elektronické databáze do dubna 2012, včetně skenů MRI a bylo do něj zahrnuto 30 dlouhodobých studií (celkem 1046 jedinců s diagnózou schizofrenie a 780 zdravých jedinců v kontrolní skupině). Výzkumníci došli k závěru, že schizofrenie může měnit objem mozku a zvyšovat objem laterální komory. Nicméně snižování objemu mozku, zvláště jeho šedé hmoty, má přímou spojitost s užíváním antipsychotik. Doba „nemoci“ a její závažnost přitom nemá na změny v objemu mozku vliv. Jde o další důkaz naznačující, že antipsychotika se podílejí na mozkové atrofii.
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23769814
Další studie z roku 2013 analyzovala vliv léčby antipsychotiky a relapsů na 202 pacientů, kteří v průběhu 7 let podstoupili sken MRI. Čím intenzivnější bylo nasazení antipsychotik, tím menší byl mozek „léčených“ pacientů.
Vyplývá z ní, že délka léčby a množství užité medikace má přímý vliv na úbytek mozkové hmoty. Délka symptomatického relapsu měla spojitost s celkovým zmenšením mozku. Počet relapsů u jednotlivých osob na něj neměl žádný vliv.
Jestliže symptomatické relapsy ovlivňují objem mozku, ale jejich počet nemá na jeho objem vliv, nemělo by to být připsáno na vrub frarmakoterapie? Je známo, že pacienti si v průběhu léčby vypěstují vůči antipsychotikům toleranci a jejich mozky se v důsledku léčby mění. Není to tak, že za relapsy a většinu úbytku mozkové hmoty mohou právě antipsychotika?
Zdroj: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23558429
Toto vše už tedy lékaři vědí (nebo by měli vědět). Přesto (nebo právě proto?) se z antipsychotik, určených původně pro 1% populace, stala během několika desetiletí jednička na trhu farmaceutických drog. To už je ale jiný příběh, ve kterém, jak dokládá článek NYT z roku 2010, se lékařská etika klidí stranou, a zelenou dostává bezskrupulózní byznys. O naše zdraví v něm jde až na posledním místě. Pokud vůbec.